Chátrající památky: Z kláštera zbyl jen sloup

Malá vesnička, podle statistiky snad 120 obyvatel, uprostřed mírně zvlněné středočeské krajiny, na dosah starodávné městečko Kouřim a nedaleko okresní metropole Kolín. Pole a louky, hájky a remízky, potok Kouřimka spěchající pod dvouobloukovým můstkem a uprostřed vsi malý, kdysi však velký, zázrak. Torzo nádherného gotického pilíře přes 10 metrů vysoké, jehož zdobnost ukazuje na vrcholnou gotiku doby vlády Karla IV.

Zbytky cisterciáckého kláštera

Pár set kilometrů na jihovýchod v Malé Asii ve městě Efesos v dnešním Turecku mají něco podobného. Z kdysi monumentálního chrámu Artemis Efeské zbyl jen jediný sloup, který je tak posledním z pozůstatků jednoho ze sedmi antických divů světa, a tak do Efesu putují každoročně tisíce turistů, aby se s tím zlomkem historie mohly potěšit.

To u nás davy obdivovatelů dávné památky nehrozí, ale mnozí z českých milovníků historie sem už cestu našli. Škoda, že bývalý klášterní kostel i další mu příslušející budovy už téměř podlehly devastaci. Patří totiž mezi nejohroženější nemovité památky vyhlášené Národním památkovým ústavem.

Z kdysi monumentální katedrály už téměř nic nezbylo, budova samotného kláštera, přestavěná na zámek, je v rozkladu, zbývají jen hospodářská stavení většinou ve značně zpustošeném stavu. Celý areál patří soukromé osobě, které byl už v zdevastovaném stavu vrácen v rámci restitucí v devadesátých letech 20. století, jelikož ho získali do svého vlastnictví předkové současného držitele ještě před rokem 1948.

ČTĚTE TAKÉ:

Dávná sláva

Pokud zabloudíme do Muzea Kouřimska v Kouřimi, můžeme zde zahlédnout model klášterního areálu, jak vypadal v době své největší slávy. Především katedrála byla úžasným architektonickým dílem. 13. října 1357 se na samotě uprostřed lesů v údolí potoka sešli nejvýznamnější muži Českého království té doby, aby položili základní kámen ke stavbě nového cisterciáckého kláštera – poslední řádové stavby ve střední Evropě, neboť cisterciáci byli především kolonizátoři dosud neosídlených míst a v polovině 14. století taková již v této části světa téměř neexistovala.

Při slavnosti založení byl přítomen císař Svaté říše římské a král český Karel IV., mindenský biskup a pozdější magdeburský arcibiskup Dětřich z Portic – samotný iniciátor stavby, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi a prostřednictvím svých listin, které dílo podporovaly, dokonce sám papež Inocenc IV.

Stavba celého areálu probíhala velmi rychle a po roce 1400 byla již dokončena. Jádro tvořila čtyři křídla budov včetně mohutné katedrály, jejíž stavby se zhostila huť Matyáše z Arrasu. Ústředím kláštera byl rajský dvůr. V jižním křídle bychom byli nalezli skriptorium (písárna a knihovna) a refektář neboli jídelnu, šlo tehdy o jednu z největších zaklenutých nekostelních prostor u nás. Celou severní část objektu uzavíral chrám Panny Marie vystavěný jako síňové pětilodí, výška středové lodi byla přibližně 30 m, s presbytářem a příčnou lodí dlouhou 40 m. Vše zbudované z červeného pískovce. Současně s klášterem založil Dětřich z Portic i obranný klášterní hrad Šember, ovšem od kláštera vzdálený několik kilometrů. Z něj jsou dnes však již patrné jen zbytky valů.

Prvních dvanáct řeholníků přišlo do skalického kláštera, nazvaného At Graciam beatae Virginis, ze Sedlce u Kutné Hory a počítalo se s rozšířením jejich počtu na padesát mnichů. Osud mu však nepřál a říkalo se dokonce, že klášter byl od svého počátku prokletý. Jeho odlehlost lákala nekalé živly, a tak se stalo, že zde byl loupežníky zardoušen ve své cele opat Martin. A pak přišly nejhorší časy první poloviny 15. století. Zkázu klášteru přineslo husitství a konkrétně jeho vrchol v roce 1421.

Strašlivé události

Vše začalo 16. 4. 1421, když husitské vojsko pražanů oblehlo město Brod (Český Brod), které se odmítlo vzdát. Během jednoho dne město husité dobyli a mnoho lidí pobili. Kouřimští měšťané dostali strach, vyslali do Brodu k husitským hejtmanům posly, prosili o milost a slibovali, že budou vždy věrni husitským myšlenkám. Když pak vítězné vojsko od Brodu přitáhlo 20. 4. 1421 ke Kouřimi, otevřeli mu kouřimští své brány. Husité jim opravdu neublížili, ale zúčtovali s „proradnými papeženci“. Ve městě totiž bylo jakési „odloučené pracoviště“ skalického kláštera – proboštství svatého Martina, které leželo hned za hradbami u Pražské brány. Tam zamířili rozezlení husité, pochytali pět mnichů, jež nestačili utéct, strčili je do vysmolených sudů společně se slámou a zapálili je. Nebožáci za strašných muk zemřeli. Později místní lidé vyprávěli, že se v místě jejich ukrutné smrti začala zjevovat podivná záře a na nebi nad ním ohnivý kříž a kruh. Po třicetileté válce byli upálení mniši prohlášeni katolickou církví za mučedníky a na jejich paměť byla na místě jejich skonu v Kouřimi postavena kaple Panny Marie Pomocné, která se stala cílem slavných poutí.

Husitské vojsko pak pokračovalo do Klášterní Skalice. Klášter dobyli, vyplenili, mnichy pobili a vše zapálili. Z této strašlivé zkázy se především velkolepá katedrála, která měla být největším kostelem v zemi, už nevzpamatovala. Pak už následovala jen období úpadku.

Trnitá cesta k dnešku

V roce 1481 nechal sice Vilém Zub z Landštejna klášter obnovit, ale budovy byly už zcela zničené, a tak byl vystavěn ze zbytků východního křídla a z přilehlých prostor severního křídla dvoukřídlý konvent a na něj pak později navázala barokní kaple Zvěstování Panny Marie vystavěná v části zbytků původního chrámu. Přesto byl klášter definitivně zrušen v době josefínských reforem v roce 1783. Zchátralé pozůstatky pak v roce 1819 koupil měšťan Jiří Dörfel, a ten ze zbytků stavení vybudoval zámek. Tehdy ještě před jeho okny stálo dvanáct pilířů z gotické katedrály. V roce 1840 byly odstraněny dosud mohutné zříceniny kláštera a zámek s hospodářskými budovami byl využíván převážně jako velkostatek. V roce 1872 bývalý klášterní areál zakoupil Jan z Lichtenštejna. Zámek přestavěl do dnešní podoby, přízemí bylo upraveno jako byt správce zemědělské usedlosti a v prvním patře byly zřízeny sýpky a skladiště. Kaple Panny Marie byla pseudogoticky upravena. V roce 1924 po první pozemkové reformě se zámek stal sídlem zbytkového velkostatku a v padesátých letech přešel do správy JZD.

V letech 2009 až 2011 se pustil současný majitel alespoň do částečné rekonstrukce s pomocí evropských fondů. Byly znovu vztyčeny povalené zdi kaple a celý areál byl nově zastřešen. Část zámku slouží jako byt, hospodářské budovy k zemědělským účelům, ale bohužel celý areál působí stále velmi neutěšeně a památkáři se oprávněně strachují o jeho osud.

A tak si při procházce kolem jeho torza nelze nevzpomenout na biblická slova o pomíjivosti časů, věcí i lidí.