Chátrající památky: Trnky brnky na ty hrnky

Tahle dětská říkanka mne napadla, když jsem uviděl v nevlídném pošmourném dni za trním a přerostlou suchou trávou zámek na spadnutí. Kde? V obci Brnky – okres Praha-východ.

Brnky

Jenže tato jinak půvabná vesnice malebně rozhozená na náhorní plošině nad řekou Vltavou nezískala svůj název od brnkání přes hrnky ani po strunách, ale její jméno pochází z hlubokého středověku a je svým vznikem spřízněné s mnohem slavnějším Brnem. Toto pojmenování pochází ze staročeského brnije, což znamenalo hliniště, jíl nebo bláto. Původně se místo nazývalo Brníky a připomínáno bylo i ve zkomoleném tvaru Brenici. Šlo o ves s několika usedlými lidmi, jež patřila nejprve klášteru u svatého Jiří na Pražském hradě a posléze benediktinům v Břevnově. Později – v době panování krále Václava IV. – si dvůr v Brníkách pronajal pražský měšťan Heřman, řečený Salm, a s jeho jménem je pravděpodobně spojena výstavba tvrze. Posléze toto místo připadlo Starému Městu pražskému, a to jej různě pronajímalo. Po prvním nevydařeném stavovském povstání proti Habsburkům byly odbojníkům zabavovány jejich statky, a tak také Brníky připadly císaři Ferdinandovi I., který je vzápětí prodal Janovi staršímu Kalenicovi z Kalenic. Za něj buď došlo k úpravám panského bydlení, či postavil tvrz zcela novou. V záznamech stojí, že po roce 1550 stála v Brníkách „jednotlivá opevněná tvrdá stavení s věží, tvořící součást poplužních a panských dvorů“. O sto let později, kdy panství patřilo paní Maryáně Brygytě Libovické z Machovic, se v listinách k tomuto nemovitému majetku nehovoří už o Brníkách, ale o Brnkách, a to jméno jim už zůstalo.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak Brnky k zámku přišly

Po třicetileté válce bylo celé panství velmi zpustlé, přesto k němu patřily sady, louky, ovčíny, háje, zahrady a zničené vinohrady. Paní Libovická se pokusila své hospodářství co nejvíce zvelebit, a když Brnky opět ožily, prodala je za drahý peníz doktoru práv Janu Battistovi Birkovi z Birkštejna. Ten žil se svojí ženou Annou Apolenou z Nevítkova v bezdětném manželství, a tak se rozhodli celý statek darovat na konci svého života jezuitské koleji u svatého Ignáce na Novém Městě pražském.

V roce 1662 jezuité opravili tvrz a postavili nový dvůr. Statek však příliš nevynášel, a tak se ho brzy tito majitelé rozhodli prodat. V roce 1670 si pro případné kupce nechali zhotovit soupis všeho, co panství Brnky nabízelo: tvrz se dvěma podzemními klenutými sklepy, velmi chladnými, stodoly se dvěma mlaty, maštal pro koně, ovčín pro pět set ovcí a kolny. Všechna stavení byla kamenná, vápnem natřená a krytá šindelem. Ve dvoře se nacházela studna plná kvalitní vody, k hospodářství patřil ještě sad, louky a dva rybníky, z nichž jeden byl pustý, ale prodávající nabízeli, že by se tam dal postavit pěkný mlýn. Součástí panství byla ještě cihelna a zásoby nalámaného kamene, pole a vinice. Kupcem se stal rytíř Blažej Eugenius Salazar de Monte Albano a ve svých zápiscích již nehovořil o tvrzi, ale o rytířském sídle s kaplí, oltářem a mariánským obrazem.

Další majitel Brnek Václav Kuntz z Freyenthurnu se natolik zadlužil, že bylo přistoupeno k exekuci majetku, a tak bylo brnecké sídlo popsáno v té podobě, jak jej snad jezuité při přestavbě změnili v zámek. Tak ho znaly celé generace až do konce 20. století.

Podoba zámku

I když stavitelé, jejichž jména neznáme, byli ovlivněni raným barokem, ještě stále zde přetrvávaly renesanční prvky. Šlo o dvoupatrovou obdélníkovou budovu se zbytky gotického zdiva z původní tvrze. Hlavní západní průčelí bylo členěno lizénami a obdélníkovými okny. Vstupní dveře byly zdobeny ornamentem a profilovaným trojúhelníkovým štítem, podepřeným dvojicí volutových konzol. Při jižním nároží byl samostatný vchod do zámecké kaple, která byla zrušena v roce 1892. Zadní východní průčelí zámku, obrácené do sadu, bylo zdobené sloupovým portikem s balkónem.

V přízemí bychom nalezli valenou klenbu s lunetami a ve vyšších patrech byly stropy zdobené fabionem a štukovou římsou. Kaple měla v severní stěně ve výši patra zřízenu oratoř. Klenba pokrytá bohatým štukovým zdobením sbíhala do masivních pseudokorintských hlavic.

Když dnes stojíme před zříceninou bez střechy, se zazděnými vchody a okny, se zhroucenými stropy, jak je skrz díry vidět, bez balkónů, sloupových portik a dalších ozdob v zplundrovaném prostoru, v němž nelze poznat ani zbytky sadu, těžko uvěřit, že to mohl být zajímavý zámeček, který lákal k pobytu.

Vždyť v roce 1872 zde pobýval s rodinou na letním bytě šéfredaktor Národních listů Julius Grégr, který si vychvaloval především půvabnou zahradu a přírodně zajímavé prostředí. Brnky bývaly velmi romantickým místem, z kopce se dalo seběhnout dolů k Vltavě, a odtud se svézt přívozem přes Vltavu do protějších Roztok /mimochodem ten přívoz funguje v zimě, v létě dodnes/.

Novodobé dějiny

Na počátku 20. století se život na zámku Brnky příliš nezměnil. Jen přicházeli a odcházeli noví majitelé. Do roku 1948 byl majitelem panství pan Eduard Caha, jehož otec ve 20. letech 20. století zámek koupil. Za druhé světové války byla na velkostatek Brnky uvalena nucená německá správa a zámeček obsadila početná rodina Němce Wolfa. Na konci války byli Němci zatčeni a předáni do Roztok jako zajatci. V roce 1948 byly Brnky znárodněny a vzniklo zde JZD a později státní statek.

Na zámku sice byly prováděny drobné opravy, ale o jeho zkrášlení více méně nikdo nepečoval. Prováděla se jen nezbytná údržba. Ještě v roce 1970 se sloužili občas v zámecké kapli mše. Ale v té době nebylo stále jasné, k čemu by se dal objekt využít. Žádaly o něj Stavby silnic a železnic, které ho chtěly změnit na učiliště, ale nakonec se jim zámek zdál pro stovky učňů nevyhovující. Tranzitní plynovod uvažoval o zbourání nemovitosti, ale památkáři se tehdy nenechali přesvědčit a zámeček zachránili.

V roce 1986 toužila po pozemcích kolem zámku Státní knihovna, chtěla zde postavit montované haly na skladování svého archivu. Přestože budova stále vzdorovala naprosté devastaci, byla v té době již trvale zamčená a park se začal měnit ve zpustošenou krajinu bez údržby. Na východním konci bývalé okrasné zahrady byla postavena velká montovaná kovová hala. Tam měl být depozitář knih. Jeho stavba byla sice dokončena, ale skladem pro odložené svazky se nestal. Přišla sametová revoluce a celé bývalé panství se vrátilo v rámci restitucí potomku bývalého majitele Janu Cahovi. Pan Caha si s nabytým majetkem nevěděl příliš rady a vše v roce 1997 prodal. Kupcem však byl podvodník, který nikdy nic nezaplatil, ale pozemky zastavil u banky.

Dodnes se vedou s bankou soudní spory. Montovaná hala se rozkradla a byla prodána do sběrných surovin jako šrot, z areálu si lidé udělali skládku domovního odpadu. V roce 2007 přikázali památkáři původnímu majiteli, aby zámek zabezpečil proti další devastaci, ten se však ohradil, a tak byl zámek nakonec převeden na Občanské sdružení pro obnovu zámku Brnky. Stavba byla několik let bez střechy, ale nyní se pomalu rýsuje nad alespoň částí stavby nová střešní krytina.