Jenže pokud procházejí kolem městského paláce Hrobčických, zvaného také U Tobolky, či Wimmerova paláce, jinak U Zlatého kola, opak je pravdou. Dívají se jen na barokní nátěr nad zcela vyhlodanými vnitřnostmi. Prostě Potěmkinova vesnice – navrch huj, uvnitř fuj.

Podle zprávy Národního památkového ústavu, který tyto objekty zařadil do seznamu ohrožených nemovitých památek, je už jejich vnitřní dispozice nenávratně zničena. Pokud se však majitelé poučili díky dlouhodobé soudní při, která byla uzavřena pokutou 900 000 korun za nevhodné zacházení s památkami a jejich nenávratnou devastaci, mohlo by ještě dojít alespoň k náhradě zničených architektonických prvků interiérů, i když už půjde jen o repliky.

ČTĚTE TAKÉ:

Minulost dávná i nedávná

Tyto domy vznikly někdy ve 13. století po založení Havelského města kolem kostela svatého Havla. Od konce 16. století patřily šlechtickým majitelům a v době pozdního baroka prošly zásadní přestavbou, i když jejich podoba byla dána už v raném baroku. Hrobčičtí pocházeli ze starého rytířského rodu z Hrobčic na Teplicku, bývají také spojováni s Manětínským zámkem a v Praze jim patřil tento dům. Jakub Wimmer, který vlastnil sousední palác, byl významným pražským podnikatelem a mecenášem. Zbohatl na dodávkách pro rakouskou armádu, když stavěla pevnost Terezín. V Praze vlastnil několik domů a založil Letenské sady.

Poslední přestavby těchto paláců se uskutečnily ve 30. letech 20. století, tehdy se stále ještě dalo mluvit o barokních domech, smutný okamžik nastal o sedmdesát let později. Po sametové revoluci tyto stavby přešly do majetku italské společnosti T. V. B. a CVTB. Majitelé se rozhodli, že využijí lukrativní místo a v historických zdech zřídí luxusní hotel. To byl konec obou sousedících domů. Jejich žádost o stavební povolení na drobné úpravy vypadala zpočátku nevinně, ale když se pracovníci Národního památkového ústavu přišli podívat v roce 2005 na stav objektů a prováděné práce, byli skutečnými zásahy do památek naprosto šokováni. Majitele opakovaně, přesto bezvýsledně vyzývali k zastavení demoličních prací. Nakonec na ně bylo podáno trestní oznámení pro podezření na spáchání trestních činů zneužití vlastnictví a maření výkonu úředního rozhodnutí.

Trest za nenávratné poškození budov chráněných památkovým zákonem

Čtyři roky se jednání táhla, nakonec byly organizace vlastníků odsouzeny k již zmiňované pokutě. Ihned ji zaplatily, pokud by tak nebylo učiněno, hrozil by totiž jednateli firem Cesaru Belliti trest odnětí svobody na půl roku. Ve většině prostor byly bohužel zbourány vnitřní dělicí zdi, historické omítky byly otlučeny, staré dřevěné stropy strženy, bez archeologického průzkumu zanikly renesanční a gotické sklepy, byly poškozeny skvěle zachované barokní interiéry. Přes tyto všechny škody jsou památkáři spokojeni. Udělalo jim radost rozhodnutí soudu, které by se konečně mělo stát varováním pro případné další bezohledné investory.