Cheb stejně jako další části českých Sudet prožíval na přelomu 19. a 20. století svůj rozmach. Rodili se zde noví podnikatelé a také tu vznikala vědecká a vzdělanostní elita. K zajímavým osobnostem Chebu patřila i rodina Kreuzingerů. Budeme-li se dnes chtít vydat po jejich stopách, budou nás provázet dvě zajímavé stavby, dnešní Dům dětí a mládeže – dříve vila Karla Kreuzingera a místní knihovna zvaná dnes opět Kreuzingerova knihovna.
Kreuzingerové
Kreuzingerova vila
Sláva tohoto rodu začala poněkud nenápadně. Adam Kreuzinger – předek významných chebských občanů byl v tomto městě obyčejným řezníkem. Jeho dva synové Dominik a Karl se již zapsali zlatým písmem do análů města. Starší Dominik byl majitelem prosperující strojírny, miloval botaniku a ve volném čase holdoval tzv. alpinismu neboli zdolával horské vrcholy. Mladší Karl vlastnil montážní a svářečskou dílnu. I jemu se v podnikání dařilo, a tak mohl podporovat svého syna Kurta Georga zapáleného pro výzkum a pěstování sukulentů. Po vysokoškolských studiích Kurt odjel do Jižní Ameriky na studijní cestu. Věnoval se zde výzkumu především místních kaktusů spolu se svým českým přítelem a spolupracovníkem proslulým Alberto Vojtěchem Fričem. O své práci pak vydali na náklady Kreuzingerů v roce 1935 v Chebu knihu – Přehled amerických a jiných sukulentů. Díky této publikaci a další odborné práci obou mužů se Československo v této době stalo kaktusářskou velmocí. A kde tento vědecký zájem vznikl? No, přeci ve vile Karla Kreuzingera – na rozsáhlé zahradě plné skalniček a skleníků, která vyrostla na konci Goethovy ulice v letech 1907-1908.
ČTĚTE TAKÉ:
- Úřednická vila Pražské železářské společnosti
- Chátrající památky: Sedlec je Schwarzenbergova ostuda
- Chátrající památky: Čertousy - kdysi chlouba, dnes ostuda
Zrození rodinného sídla
Na konci Chebu, ve čtvrti nazývané tehdy Geierberg, na vrcholu kopce, odkud se dal přehlédnout klikatý tok řeky Ohře, si začala na přelomu 19. a 20. století stavět své domy maloměstská honorace. Na počátku 20. století zde koupil rozsáhlý pozemek Karl Kreuzinger, aby v těchto místech nechal postavit dům pro svou rodinu. Bohužel se dodnes neví, kdo byl architektem projektu, ale stopy vedou k stavebnímu inženýrovi Adolfu Niklasovi z Teplic, který byl Kreuzingerův švagr. Pokud nevtělil svou představu o rozsáhlé stavbě s řadou nebytových prostor do plánů sám Niklas, byl to určitě někdo z okruhu jeho teplických přátel a spolupracovníků.
Prostorný dům je patrový s podkrovím v hlavním štítu, s lodžiemi a arkýři. V moderním až téměř funkcionalistickém pojetí však najdeme prvky lidového baroka a zajímavě tvarované průčelí otočené do ulice. Impozantně dodnes působí schodišťová hala, která spojovala reprezentativní místnosti v přízemí s privátními prostorami v prvním patře. Halu osvětlují vitrážová okna s výjevy alpské krajiny. Na míru bylo ušité i vnitřní zařízení s vestavěnými skleníky a skříněmi.
Velkou péči věnovali Kreuzingerové také zahradě, která dodnes neztratila svou dispozici a částečně je změněna i ve výběh pro koně.
Část rodiny byla po 2. světové válce odsunuta do Německa, ale botanik Kurt Kreuzinger z Chebu neodešel. Musel se svou matkou vilu sice opustit, další bydlení získali však ve stejné ulici v suterénním bytě vily, která je dnes dětským domovem. V roce 1948 se spojil osud Kurta Kreuzingera s další zajímavou stavbou, o jejíž vznik se jeho rodina zasloužila. Nabídl prvnímu českému řediteli městské knihovny Karlu Douchovi, že bude bez nároku na odměnu zpracovávat německou literaturu, která se zde nacházela. Ten jeho nabídku přijal.
Jak Kreuzingerové ke knihovně přišli?
Kreuzingerova vila
Vraťme se však v čase zpátky k roku 1903, tehdy zemřel v Itálii Dominik Kreuzinger. Tento strýc Kurta zanechal závěť, v níž stanovil, aby se jeho dědicové postarali o výstavbu městské knihovny v Chebu. Pozůstalí příbuzní tedy vypsali architektonickou soutěž na návrh budovy. V roce 1907 získali pozemek v blízkosti divadla. Nakonec byl vybrán projekt teplického rodáka Maxe Loose, v té době hlavního architekta města Ústí nad Labem. Tento projekt pak uvedl v život stavitel Franz Kraus. Ten také pronesl při otevření zajímavé stavby postavené v secesním stylu 12. 2. 1911 projev, v němž představil zajímavou budovu. Ta se později stala dalším kulturním centrem města Chebu:
„Budova Knihovny Dominika Kreuzingera zachovává ve své klidné ušlechtilé architektuře už zvenku charakter veřejného objektu sloužícího zájmům veřejného blaha. Šťastná volba klidného staveniště, ležícího mimo městský ruch, umožnila architektovi situovat budovu tak, že odpovídá nejpřísnějším požadavkům na světlo a vzduch a vystupuje před diváka jako nádherná stavba nekrytá ze tří stran.“
Kreuzingerova vila
Jaká tedy byla a stále je Knihovna Dominika Kreuzingera? Už z dálky působí zajímavě a přitahuje oči kolemjdoucích, snoubí se v ní prvky secese a pseudobaroka. Je zdobená zajímavými štukami – hlavním tématem se stalo vyobrazení alegorických postav v životní velikosti. Dílo mělo představovat okamžik, kdy nesmrtelní básníci a spisovatelé předávají svá díla lidem nejrůznějších profesí. Šlo tedy o vyjádření poslání knihovny. Této knihovně pak nabídl své služby synovec Dominika Kreuzingera Kurt. Pracoval zde až do roku 1955, pak byl projektantem v národním podniku KOVO, na konci šedesátých let odešel do Německa, do Chebu se však stále vracel.
Dnes je knihovna zdařile restaurovaná, nese opět jméno svého zakladatele a připomíná rodinu Kreuzingerových, která kdysi pro toto město hodně znamenala.