Stavbu inicioval Václav Vojtěch Baltazar, hrabě ze Šternberka, a místo vybral tak, aby z jejích oken viděl Pražský hrad. Interiér hlavního sálu pak nechal vyzdobit Holanďany, bratry Isaacem a Abrahamem Godynovými, kteří na jeho stěnách vytvořili malbu glorifikující celý habsburský rod. To stačilo. Když bylo vše hotovo, pozval na návštěvu císaře Leopolda I. Při prohlídce nádherné stavby i zahrady neopomněl připomenout s vstřícnou devótností, že jeho nepatrná vila vzhlíží k sídlu českých panovníků, a tím i k císaři, a bylo vše hotovo. Václav Vojtěch Baltazar ze Šternberka si mohl na svou hruď připnout vznešené vyznamenání, dříve určené jen pro členy panovnických rodů, řád Zlatého rouna.
Jak Ovenec k zámečku přišel
Na pravém břehu Vltavy ubírající se směrem k Labi, tedy na severním okraji pražské kotliny, vznikla již někdy kolem roku 1197 obec Ovenec. V tomto roce je totiž poprvé zmiňována v historických pramenech. Ve 13. století byla rozdělena na dvě části – Přední a Zadní Ovenec, ten připadl tepelskému premonstrátskému klášteru, v době husitství ho zabrali vzbouření Pražané, ale vzápětí ho prodali. Teprve v 17. století se stal Zadní Ovenec spolu s poplužním dvorcem a vinicemi součástí panství Františka Matyáše Karla, hraběte ze Šternberka. Po jeho předčasné smrti v roce 1648 spravovala šternberský majetek za nezletilé děti ovdovělá Ludmila Regina. V roce 1665 byl majetek rozdělen mezi potomky Františka Matyáše Karla a Zadní Ovenec získal nejstarší syn Václav Vojtěch Baltazar. Ten se rozhodl, že zruší vinice a nechá si zde postavit letní sídlo.
Trojský zámek
Stavba Troje
Nevíme, zda si hrabě Šternberk vymyslel pojmenování pro svou venkovskou vilu už před zahájením stavby, či v jejím průběhu, nebo po dohotovení celého stavebního díla. Ale podle dobové módy se obrátil k antické historii a jeho pojmenováním na něj přivolával alespoň odlesk dávné slávy starověkého města.
Projektem byl pověřen francouzský architekt Jean Baptiste Mathey, který žil léta v Římě a reprezentoval italskou architekturu. Vytvořil osově souměrné sídlo i zahradu, jež ho měla obklopovat.
Trojský zámek
Hlavní osa celého areálu procházela vestibulem s arkádou hlavního zahradního schodiště zámecké stavby. Do zahrady pak směřovalo dvouramenné schodiště. Budova měla dvě jednopatrová křídla zakončená věžičkami a vyšší střední trakt o dvou patrech. Zahradní průčelí pak zdobily polosloupy třech typů. Celá stavba byla ozdobena řadou soch. Najdeme zde alegorii Vítězství, dále plastiky na antické motivy, jako je Triton, Amfrida, Zeus s orlem a blesky, Áres s přilbou a děly u nohou, Poseidon s trojzubcem, Hádes s Kerberem, Héraklés s kyjem, Athéna ve zbroji, Apollón s toulcem a lyrou, Hermés v přilbě, gigant se sochorem, Héfaistos s kladivem, Afrodité s Démétér, Silénos a Dionýsos. Autory sochařské výzdoby byli Jiří a Pavel Herrmannové z Drážďan, jež svou práci dokončili v roce 1685, jak můžeme zjistit z letopočtu vytesaného na plastické výzdobě.
Vnitřní uspořádání vily
V přízemí vily byly malé sálky určené pro hosty. Ty nechaly Šternberkové vymalovat alegorickými mytologickými scénami. V prvním patře zámku se pak nacházely soukromé a společenské prostory hraběcí rodiny. Ty byly zdobeny nástropními freskami od Francesca Marchettiho a jeho syna Giovanniho. Koridory obou křídel pak vyzdobil náměty Nejsvětější Trojice a Panny Marie Abraham Godyn.
ČTĚTE TAKÉ:
Nejdůležitějším a nejkrásnějším místem celého zámečku se stal hlavní sál, který zaujal střední rizalit šlechtického sídla v prvním patře. Je monumentální s nádhernými krby. Prochází jím ústřední chodba, která nadále spojuje i další salónky. Vedle již zmiňované oslavy Habsburků najdeme v ústředním sále, někdy také nazývaném Císařském, jako iluzivní malbu také poctu Evženu Savojskému – slavnému vítězi nad Turky v roce 1697. Na západní straně namalovali bratři Godynové bitevní scénu, kde se loučí Caesar po válce se svými spolubojovníky. K výzdobě reprezentačního sálu, který zažil plesy i hudební vystoupení, patří malované gobelíny s výjevy triumfu Leopolda I. a Rudolfa I. nabízejícího koně knězi.
Zahrada a její užitkové a dekorativní stavby
I venkovní prostory se zhlédly v italských vzorech. Vedle květinového parku zdobeného geometrickou kompozicí křovin, barokními ornamenty a důmyslně řešenými fontánami, které chrlily vodní proudy po našlápnutí mechanismu na zahradním schodišti, jsme zde mohli nalézt i ovocný sad. V dolní části parku byla oranžerie a zámecké divadlo, opěrná zeď byla zdobená 27 terakotovými vázami. V horní části venkovních prostor se nacházelo vstupní reprezentativní nádvoří s konírnou a kočárovnou.
Barokní zahrada byla postavena na vyvýšené terase, která má v náznacích imitovat tehdy módní podobu opevnění.
Současné využití barokní památky
Po Šternbercích měla Troja, která dala později jméno celé pražské čtvrti, řadu zajímavých majitelů. Císařovnu Marii Terezii či knížete Ferdinanda Windischgrätze. Dnes patří hlavnímu městu Praze, a to v něm zřídilo po nákladné rekonstrukci Galerii hlavního města Prahy. Návštěvníky láká nejen na krásnou zahradu, ale i stálé expozice – Věčné léto v římské vile – skládající se ze čtyř částí: 1/ Architektura a výzdoba zámku Troja, 2/ Ze šlechtických rezidencí, 3/ Obrazárna Galerie hlavního města Prahy a 4/ Čínské komnaty zámku Troja. Vedle toho se zde pořádají i tematické výstavy. V současné době je to: Vášeň, sen a ideál (secesní plastika) a Pražský figurální porcelán z pražské manufaktury Ernsta Poppa (18. a 19. st.).