Nejprve nás zaujme jakoby do zámeckých prostor vestavěný červený kostelík, a pak až si všimneme zbytků opevnění. Celý areál je složen ze dvou zdánlivě nesourodých budov a otevřená zahrada láká k procházce. Jenže vše je zavřené, na části nazvané Oblastní galerie - nápis zrušeno a dříve upravovaná zahrada začíná zarůstat býlím.

Dávná minulost

Tam, kde se později zrodí textilní centrum severních Čech, stával kdysi panský dvůr patřící Bibrštejnům, majitelům Frýdlantu. Roku 1565 zde byl postavený jakýsi „panský dům“, který měl sloužit správci a vrchnosti při jejich občasném pobytu v Liberci, tentokrát šlo již o rod Redernů, který spravoval také Horní a Dolní Slezsko. Kryštof z Redernu se rozhodl v Liberci usadit natrvalo, a tak si zde nechal postavit v letech 1582-1587 renesanční zámek.

Nejen do dějin zvelebování bydlení se zapsala manželka dalšího Rederna – Kateřina, rozená Šliková. Vládla v podstatě za svého manžela Melichara, který většinu života prožil na válečných polích v Evropě, a to rukou velmi tvrdou, poddaní se jí prý báli. Liberecký zámek obohatila v letech 1604-1606 o renesanční kapli s pozdně gotickými okny a k její stavbě si pozvala mistra Arkona ze Žitavy. Dodnes by mohla návštěvníky okouzlovat deskovým stropem zdobeným rostlinnými arabeskami.

ČTĚTE TAKÉ:

Výraznou proměnou prošel zámek v roce 1609, když se zde usadila ovdovělá sestra Kateřiny Mikuláška Nosticová, ta nechala vybudovat další jednopatrové křídlo s arkádami v přízemí.

Krátkodobě měl Liberec v držení Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti připadlo toto území hraběti Matyáši Gallasovi. Z tohoto rodu se o další zvelebení zámku postaral v letech 1773-1776 přístavbou tzv. zahradního zámku hrabě Kristián Filip Gallas. Pozval si na stavbu architekta Johanna Josefa Kunze, který už pro Gallase delší dobu pracoval. Ten vytvořil jednopatrový trojosý dům s mansardovou střechou a se třemi štíty. Díky tomuto doplnění zde vznikl rozsáhlý zámecký komplex reprezentačního charakteru srovnatelný s pražským Clam-Gallasovým palácem v Praze v dnešní Husově ulici.

Kunz „zmodernizoval“ i staré tzv. nosticovské křídlo. Do zámeckého areálu se pak vstupovalo čestným dvorem, do něj vedla tzv. Panská ulice lemovaná stromořadím.

Proměny zahrady a okolí zámku

Za vlády rodu Redernů se přijíždělo k zámku po mírném návrší z města, tedy od západu. Pak se začala budovat příjezdová silnice, která spojovala Kristiánov s Libercem. Část návrší byla odkopána, a tak se původní vchod do zámku zdobený znaky rodu Šliků a Redernů dostal do úrovně prvního patra. Kvůli veřejné cestě byla zbořena rohová bašta a velká část hradební zdi. Z opevnění zbyla jen druhá bašta u zámecké kaple sloužící kdysi jako zvonice. Zámecký park byl původně velmi rozsáhlý, sahal až k bývalému panskému dvoru ze 16. století. Postupně však byly jeho části prodávány na stavební parcely. Poslední větší stavbou na ploše parku byla stavba české menšinové školy v roce 1935. Velkou část bývalé zámecké zahrady také zabrala v roce 1962 výstavba letního kina.

Průmyslové 19. století

Už na konci 18. století byla část zámeckého parku proměněná v obec Kristiánov, nazvanou podle Kristiána Kryštofa Clam-Gallase. Ten zde budoval textilní manufaktury a později i továrny. Jeho syn Eduard si pozval k dalším zámeckým úpravám architekty Augusta Stacha a Jindřicha Ferstela, ti přebudovali zahradní zámek na letní sídlo Clam-Gallasů a ve starém zámku byl zřízen roku 1850 Okresní soud. Také k zahradnímu zámku přistavěli mohutnou čtyřbokou věž.

Po první světové válce připadl liberecký zámek Správě státních lesů, a ta zde zřídila kanceláře a byty pro své zaměstnance.

Za druhé světové války zabrali zámecký objekt němečtí vojáci a po roce 1945 se vrátil znovu státním lesům. V roce 1966 se památkáři postarali o důkladnou rekonstrukci kaple, aby mohla být využívána jako výstavní prostor.

V roce 1963 byl přeložen do Liberce podnik zahraničního obchodu Skloexport, a v prostředí zahradního zámku a nostického křídla byla zřízena jedna z největších galerií uměleckého skla na světě (40 000 exponátů). Poté, co tato instituce přestala existovat, se zámek opět vylidnil.

V současné době byl prodán zahraničnímu majiteli, který má s jeho využitím snad dalekosáhlé záměry, jak se často říká, ale je otázkou, zda budou realizovány a jestli se krásné historické prostory znovu probudí k životu.

Titulní foto: ČTK