Salajna
Salajnu najdeme podél Štibořského potoka nedaleko železniční tratě spojující Cheb s Mariánskými Lázněmi. Do povědomí turistů i památkářů se zapsala svými půvabnými hrázděnkami – statky tzv. chebského typu. Bílá stavení z kamenných kvádrů či cihel a nahozená bílou vápennou omítkou jsou v patře zdobená mřížovím z dřevěných prken. Stavby často pocházejí i z poloviny 18. století a dnes jsou zařazeny na seznamu kulturních nemovitých památek. Bohužel některé z nich se octly i v rubrice nejohroženějších nemovitých památek. Nemládnou totiž lidé ani jiné živé bytosti a stejné to bývá i s venkovskými či městskými usedlostmi. Zvláště to platí tehdy, když je část stavení ze dřeva, které je mnohem více pomíjející než kámen. I přes neutěšený stav částí čtyř statků byla Salajna pro zachovalý dobový ráz velké části vesnice prohlášena v roce 2004 památkovou zónou lidové architektury.
ČTĚTE TAKÉ:
- Nejohroženější hrad Karlovarského kraje
- Obnovený hrad aneb Jak se žije na Vildštejně
- Chátrající památky: Křeslický Štít
Jak Salajna ke svému jménu přišla
Původně od svého vzniku na konci 13. století se vesnice jmenovala po svém majiteli a nejspíše i zakladateli německém šlechtici Konrádovi Paulsdorferovi z Tennesbergu. Říkali jí od té doby až do roku 1945 Konradsgrün. Po té, co byli Němci ze Salajny vyhnáni, nazývala se tato obec až do roku 1948 Kunrátov. Posléze převládlo pojmenování Salajna, o jehož původu se dodnes vedou spory. Někdo tvrdí, že jméno vzniklo z latinského označení potaše – tedy salajky, který se zde získával z dřevěného popela a byl používaný při výrobě barviv, skla a mýdla. Druhá verze vypráví o možnosti vzniku názvu ze zkomoleniny přídavného jména zelený, což by odpovídalo původnímu označení Konradsgrün.
Nejzajímavější domy
Salajna měla původně patnáct dvorců se čtyřmi mlýny. Nejstarší mlýn má popisné číslo 9 a pochází z roku 1760. Najdeme ho uprostřed vesnice za potokem po levé straně cesty, putujeme-li od nádraží směrem k Dolnímu Žandovu, jehož součástí vlastně Salajna dnes je.
Současná podoba tohoto vodního mlýna pochází skutečně z druhé poloviny 18. století.
Salajna
Nejvíce bylo stavení ohroženo během 2. poloviny 20. století, kdy celý areál postupně zchátral. Tehdy také došlo k demolici celého špýcharu a stavební podoba mlýna byla narušena novodobými úpravami. Pak se zablýskalo na lepší časy, v roce 2003 získali památku noví majitelé, kteří se rozhodli, že vzkřísí její bývalou krásu. Od roku 2011 se Salajna může pochlubit zdařile zrekonstruovaným mlýnem s obřím ukřižovaným Kristem ve štítě.
K další citlivě opravené památce patří statek číslo 12 nacházející se až v závěru vsi. Na rozsáhlé zahradě je vybudovaný rybník a obytné stavení se změnilo po rekonstrukci v penzion. Bohužel historicky cenná stodola se už zcela rozpadla. Majitelka se rozhodla pro zhotovení její repliky, a tak v letošním roce mohou turisté spatřit, jak vzniká napodobenina starodávné hrázděnky. Kámen či cihly, případně mazaninu, sice nahrazují pórobetonové tvárnice, ale ty budou nahozeny bílou omítkou a na nich se opět zaskví dřevěné mřížoví. Po dokončení tak bude nová budova důstojnou sousedkou svému historickému protějšku.
Za vzornou péči o tyto dvě nemovité památky získala Salajna v loňském roce cenu nejlépe udržované památky Karlovarského kraje.