Designérský tým Hamish Monk v čele s Monkem Mackenzie ale úkol zvládl. Investor, manželský pár v letech, chtěl dům, který by nevyčníval, který by nebyl sám přírodním úkazem, ale zároveň aby se nesnažil zakrývat svou podstatu a splývat s přírodou. Waiatarua má být dům, ale nemá být v této krásné přírodě vztyčeným prostředníčkem.

Jednoduchá architektura kvádrů na sebe položených stojí ve svahu přiléhajícímu k potoku. Aby dům nevypadal příliš mohutně, jsou patra vzájemně přesunuta. Odlehčuje se tak stavbě, která do okolí zapadá přirozeněji. Stejně tak vypadá velmi přirozeně tmavé dřevěné obložení, které nechává dům zaniknout v zeleni. Bílá barva by na domě vypadala příliš agresivně a světlé obložení by vypadalo nepřirozeně.

Kdo hledá světlo, překvapivě ho najde v interiéru. Velké prosklené plochy propouští dostatek slunečního svitu dovnitř, kde zase vládne bělené dřevo amerického dubu. Zajímavý prvek na fasádě je čtvercová zástěna nad vstupním portálem. Za ní se skrývá malý pracovní kout, který je touto zástěnou chráněn před pohledy ze sousední parcely, a přitom sem propouští dostatek světla.