Pozemek je extrémně svažitý a tomu musel být upraven celý plán. Dům tak nemohl být nijak široký, protože by se buď musel zahloubit do země, nebo postavit na piloty. Takhle má sedm metrů na šířku a 25 m na délku.
Obdélníkový půdorys se pak promítá i do interiéru. Architekt Nicolás Loi si nehrál na boha a nesnažil se vytvořit něco jiného než dům. Prostě postavil místo, kde se bude dobře žít, i když šířka domu není extrémně velká. Měl k tomu pomocníky: materiál a tři roviny. V materiálech se zaměřil na beton, dřevo a ocel a tři roviny přísně dodržoval ve všech směrech. Proč dělat do interiéru točité schodiště, když dům je dostatečně dlouhý a celý pravoúhlý? Tak je schodiště opět odhalené a rovné.
A i přesto vypadá dům velmi příjemně a nepůsobí chladným dojmem. Velké použití teplých tónů a ohromný výhled na Santiago jej zpříjemňují ohromným způsobem. Navíc dokázal architekt zabudovat garáže a technické zázemí tak, aby nerušily obytný soubor.
Foto: Marcos Mendizabal
