Za posledních 120 let dostal dům na frak. Postupné „rekonstrukce“, přestavby, dostavby zcela zakryly původní vzhled domu, poškodily ho a daly mu rázný direkt, ze kterého se vzpamatuje jen málokterá stavba. Například byla zazděna některá okna a do jiných byly vsazeny hliníkové rámy.

Majitelé ale chtěli rekonstrukci, která by dům u paláce a hradeb opět vrátila na výsluní. A povedlo se. Jen se podívejte na fotografie, jak září v šedi neopravených a zašlých okolních staveb. Byla zrekonstruována fasáda, podbití, okna byla vyměněna za dřevěná podle původních vzorů, fasáda dostala historickou skladbu…

Interiér bylo těžké nechat v původních proporcích. Především už prakticky přestal existovat a navíc zcela nevyhovuje požadavkům na moderní a zdravé bydlení. Úzká a vysoká dispozice domu nejde už dále dělit na jednotlivé místnosti. A tak je členění prostoru vertikální. V přízemí je kancelář a po schodech se vychází do prvního patra, kde je kuchyně s jídelním stolem a odpočinková zóna. V nejvyšším patře je pak nádherná podkrovní ložnice a luxusní, dřevem obložená šatna.

Celý interiér je prosvětlený jak okny na obou stranách domu, tak díky velkým oknům. Střed by se ale utápěl ve tmě, a tak je tu schodiště, které je otevřené a nad ním je velké střešní okno, které přes všechna patra vpouští světlo jako vodopád. Bílé obložení stěn zakrývá původní stěny, stejně jako dřevěné podlahy jsou zcela nové. Ve vlhkých oblastech přízemí je použit na podlaze mramor.