Česká architektura: Prababička a její dům

Prababiččina chalupa
Zvětšit fotografii
Foto: Tereza Trautmannová

Autor:

Pro architekty je vlastní dům či chalupa vždy velkou výzvou. A zvlášť ta, kde žila rodina už staletí. A takový je dům po prababičce, který přestavěla architektka Iva Křikavová. Je možné se vůbec oprostit od vzpomínek, od nánosů citů a úcty k vlastní minulosti a vrhnout se do něčeho nového?

Jeden detail na začátek. Budeme citovat autorku: „Když se dívám na dům ze zahrady, tak se mi vybaví jedna vzpomínka. Do toho levého okna, když mělo ještě původně parapet, lezla prababička v devadesáti letech po žebříku, když si zabouchla dveře. Tak jsme ten parapet raději snížili, protože genům se člověk neubrání.“

A to je asi to důležité. To, co specifikuje vztah vzpomínek, současnosti a budoucnosti v tomto domě. V domě, kde prababička žila v jediné místnosti s kredencí, kamny, postelí a jediným oknem. V domě, který žil historií, ale teď žije i budoucností. Přitom s respektem ke vzpomínkám.

Noví majitelé

Historie domu je zvláštní a zajímavá. Když umřela prababička, dům byl prodán novým majitelům. Dostalo se mu tak nové střechy, zelené fasády, dřevěné verandy, oranžových pokojů,... Ovšem v roce 2013 se rozhodli, že dům opět prodají. A kdo ho koupil? Zpátky rodina architektky.

A tak jak tu dříve procházel čas, teď tu prošla Iva Křikavová a rozhodla se udělat z domu něco nového. Něco, co bude mít chuť a vůni historie, ale dívat se na svět moderníma očima. Jen se podívejte na tu kuchyni. Je to právě ta místnost, kde bydlela prababička. S respektem k historii, k metrovým kamenným stěnám i dřevěnému stropu s prohnutým trámovím zde byla postavena kuchyně, která zcela zapadá do tohoto prostředí. Nové dubové podlahy nebo ručně malované obklady, které navrhla a udělala výtvarnice, grafička a hlavně sestra Lenka Křikavová. Úžasný historizující modrý jemný vzor nádherně povznáší celou kompozici kuchyně.

Prababiččina chalupa
Foto: Tereza Trautmannová

Autor:

Pojďme se ale podívat na dvůr. Typický uzavřený dvůr, kde se konaly každý rok zabijačky, udilo se, konaly se zde oslavy a všechna důležitá setkání, ať již soukromá, či pracovní. Dvůr, který spojuje původní část obytnou s částí pro zvířata. A tohle spojení se rozhodla majitelka upravit. Upravit tak, aby propojení bylo pohodlné, zajímavé a efektní. Pomocí jakési dřevěné žebřinové konstrukce vytvořila základ pro verandu s bezrámovým zasklením. Je to unikát, do detailu dotažený koncept, na kterém se ukázala síla pořekadla „kde je vůle, je i cesta“. Děje se zde všechno. Můžete jít na dvůr a do domu, přecházet mezi původní částí na bydlení a tou hospodářskou, ohřívat se na sluníčku, pozorovat dění na dvoře. Je tu teplo, je tu dobře.

Do detailu

Prababiččina chalupa
Foto: Tereza Trautmannová

Autor:

Dům byl navržen do detailu – promyšleně. Navržen tak, aby v každém centimetru jeho existence byla zachována jeho historie, a přitom vytažena jeho cesta k budoucnosti a velikosti. Velikosti? Na první pohled to nevypadá, ale není to tak. Chalupa je poměrně velká. Architektka chtěla nějak vystihnout její rozměr a měřítko. Její šířku můžeme dobře pochopit už z ulice, rozměr druhý byl doposud nevyjádřený.

Tak vznikl průhled. Když se otevřou vstupní dveře do domu, je vidět až do zahrady. A to právě díky oknu na fotce. Od dveří, skrz chodbu, verandu, polovenkovní místnost, koupelnu až k oknu na fotce. Takže když vstoupíte, dokážete pochopit, kde dům začíná a kde končí a kde už je jen zahrada a na ní spousta domácího ovoce a zeleniny.

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Architektura
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

architekt