Když příroda má být tím hlavním, co architekturu povznáší, inspiruje, ale i omezuje, je to obtížné. Tolik inspirace, a přitom tolik problémů. Malý dřevěný domek přestavět tak, aby byl zachován jeho půdorys, a přitom nezničit okolní přírodu? Neodříznout ani kmínek, nezasahovat do lesa? Těžké, opravdu těžké.

Studio YH2 si vzalo za příklad strom. Úplně obyčejný strom, kterých je kolem spousty. Tenký kmen, který se rozrůstá a rozvětvuje a je završen bohatou korunou. Dole štíhlý, nahoře majestátní. Základem je dřevo. Původní půdorys zůstal zachován, ale nahoru se domek rozšiřuje, košatí, táhne se za světlem, ke korunám, k slunci. K slunci, které by prostupovalo velkými okny a i uprostřed lesa zaplnilo interiér světlem.

Uvnitř je prostor otevřený, jak to jen jde. Tři patra nemají žádné omezení. Všechno je spolu propojeno velkou schodišťovou šachtou. Můstky, paluby. Velká okna. Světlo. A úplně nahoře ve vikýři nádherná terasa s lavičkami.

  • Autor: YH2
  • Foto: Francis Pelletier, Loukas Yiacouvakis