Začneme trochu zeširoka. Na tomto místě stálo středověké opatství postavené baronem Jordanem Brisetem. Postupně se přestavovalo, ničilo a dostavovalo, až bylo postupně rozděleno na velké domy pro protestantské barony. Opět tu prošly dějiny a podepsal se na nich i Oliver Cromwell, v devatenáctém století tu krátce bydleli Marx a Lenin. V sedmdesátých letech ale ničivý požár zanechal na tomhle místě jen rozpadající se ruiny a v zemi zachovalé kusy původního vápence.

Právě ty využili u GROUPWORK + Amin Taha Architects k tomu, aby historii místa vytáhli na světlo. Ale cesta nebyla zase tak jednoduchá. Amin Taha má s místními úřady velmi špatné zkušenosti. Zakoupený pozemek s ruinami měl problém vůbec vyčistit. Jen demoliční výměr mu dvakrát odložili. Pak stavbu, kterou zde chtěl postavit, několikrát místní úřady povolily a zase zamítly. Většinou z nějakého naprosto hloupého důvodu. Například místní stavební úřad vyvěsil na internet návrhy na nový dům. Pak proběhlo řízení, během něhož architektonická kancelář zpřesnila svůj návrh, dotáhla ho do technické dokumentace a upravila i vizualizace. Jenže úřad tuto novou vizualizaci na internet nevyvěsil. Když si občané z protějšího domu všimli, že rozložení fasády na internetu nesouhlasí se stavebním povolením, odvolali se. A úřad jim promptně vyhověl…

Požadavků a změn měli úředníci tolik, až se nechce věřit, že to architekt nevzdal. Nevzdal. Nakonec vymyslel i využití starých vápencových desek, které v minulosti v lomu řezali mokré, aby je šlo lépe opracovávat. Obložil s nimi ostění různým způsobem. Vytvořil tak nestejnoměrnou fasádu, která na první pohled zaujme. A zaujme tak, že dům byl navržen v mnoha architektonických soutěžích a mnohé také vyhrál.

Amin Taha si zde udělal svou kancelář, jeden z bytů je i jeho osobní, takže je vidět, že za svým dílem si opravdu stojí.