Tenhle příběh je takový skoro až český. Dokážeme si ho představit klidně i v naší kotlině. Sam a Eva totiž chtěli utéct z města pryč, a tak si pořídili pozemek. Sem jezdili vlastně jako do zahrádkářské kolonie – měli tu kompost, záhonky, malý přístřešek a suchý záchod. Pak se rozhodli, že to není ono a že s tím něco udělají. Jenže neměli peníze. Postavili tak základovou betonovou desku, na kterou postavili použitou kopuli prefabrikovaného sila. Nic jiného. Jen oblouk plechu. Až později byly přistaveny štítové stěny a pak interiéry.

V Coughlin Architecture se s tímto netradičním zadáním popasovali naprosto skvěle. Využili tvar plechového sudu a nechali jej vyznít i v interiéru. Jen ho zevnitř obložili dřevem a vytvořili jakousi klenbu.

Ta je v prostoru kuchyně a obývacího pokoje otevřená, takže zde nejlépe vyzní. Přitom tyto dva prostory rozdělili příčkou, takže půl oblouku je určeno pro vaření a stolování a půl zase pro odpočinek. Přitom dělicí stěna má dokonce i další funkci – šatní skříně s lehátkem nahoře.