Corten není materiál, který by vzbuzoval nějaké úplně příjemné pocity. Rezavý plech, řekne si spousta lidí a tím svůj vztah k tomuto materiálu kompletně definuje. Někomu se líbí, ale přece jen je to materiál, který ve velkých plochách přece jen dává za pravdu té první charakteristice.

Tento dům má z cortenu pokrytou celou fasádu. Fasádu vytaženou směrem do ulice a celistvost narušuje jen jedno malé a úzké okno. Spodní podsunutá část je z betonu, tedy také z nijak přívětivého materiálu. Dům vyloženě říká, že mají zachovat soukromí obyvatel lidí uvnitř.

Ti jsou jako ten dům. A uvědomují si to. A tak v požadavcích bylo, aby dům charakterizoval jejich povahu: zvenčí nepřístupní, ale když se někdo dostane za tu tvrdou schránku, nabídnou mu plnou náruč vřelosti a pohodlí. Dům je tak za svou tvrdou a nepřístupnou fasádou najednou světlý, prostorný a přátelský. Kuchyně je sice obložená mramorem, ale světlým a celek nevypadá chladně. Pak tu jsou třeba společenské prostory. Některé jsou tmavé, ale to proto, aby poskytovaly klid na sledování televize, jiné, jako horní obývací pokoj ve třetím patře s ohromnými okny i knihovnami, subtilními židličkami a světlými barvami je tak příjemný a útulný…

Nebo se podívejme na to geometricky přísné, ale dřevem lehké schodiště, vedoucí až do třetího patra. Je to středobod celého domu. Je to vertikální komunikační linka. Je to spojnice jasná, pevná, a přitom živá.