Přestože hypoteční úvěr není již žádnou novinkou je mnohým z nás stále jednou velkou otázkou. Často mezi otázky patří například tyto: jak vlastně o tento úvěr žádat, kdo má právo o něj žádat a kdo může či nemůže být ručitelem nebo dlužníkem?. proto se pokusíme na tyto otázky odpovědět. Kdo může žádat o hypoteční úvěr? Kdo může být ručitelem či dlužníkem? Jak vlastně žádat o úvěr? Odpověď je jednoduchá, neb každý z nás může o hypoteční úvěr zažádat. Mohou o něj žádat jak osoby fyzické tak osoby právnické. Fyzickými osobami se rozumí každý občan, právnickými pak různé spolky, sdružení (akciové společnosti, družstva a společnosti s ručením omezení), dále i nadace, nejrůznější veřejnoprávní organizace, obce atd. I na druhou otázku platí stejná odpověď. Jak fyzické tak právnické osoby se mohou stát ručitelem či dlužníkem. Každý, kdo chce žádat o hypoteční úvěr či se chce stát ručitelem nebo spoludlužníkem, musí prokázat svou existenci a tak je i subjektem práva, dále musí prokázat svou způsobilost k právním úkonům, že se může smluvně zavazovat. Fyzické osoby Pokud se jedná o osoby fyzické je z jedněch problémů jejich účasti v právních aktech časový rozdíl mezi tím, kdy se stanou právním subjektem, a kdy se stanou osobou způsobilou k právním úkonům. Právní subjektivity nabývají fyzické osoby již při narození, ale způsobilosti k právním úkonům nabývají až po dosažení určitých fyzických a mentálních předpokladů. Této způsobilosti je určená hranice osmnáctého roku, tedy tehdy kdy fyzická osoba dosáhne tzv. zletilosti. Rozlišení mezi tím, kdy se fyzická osoba stává subjektem práva, a kdy nabývá právní způsobilosti je velmi důležité. Je to důležité především proto, že fyzická osoba - jako subjekt práva - se již při věku nula může stát vlastníkem nemovitosti, může se pak i stát, prostřednictvím svých zástupců, zástavním dlužníkem, pokud hypoteční bance dá do zástavy vlastněnou nemovitost. Naproti tomu nemůže být osobou, která žádá o hypoteční úvěr a podepisuje s bankou úvěrovou smlouvu, tedy nemůže se stát hypotečním dlužníkem, tím se může stát až tehdy, kdy se stane osobou způsobilou k právním předpisům, tedy tehdy až dosáhne hranice osmnáctého roku. Pokud zletilé fyzické osoby žádají o hypoteční úvěr musí prokázat svou existenci. U fyzických osob postačí průkaz totožnosti, obsahující základní údaje o svém držiteli + fotografie. Pokud dotyčná osoba jedná osobně není problému, ale pokud nemůže jednat osobně je zapotřebí, aby se zastupující osoba prokázala své oprávnění k zastupování platnou písemnou plnou mocí. Zástupci a soudy nezletilých Pokud nastane výše popsaná situace, že nezletilý se stane vlastníkem či spoluvlastníkem nemovitosti, stává se jeho zákonným zástupcem nejčastěji rodič. Zákonní zástupci jsou ze zákona nejen oprávněni, ale i povinni spravovat majetek nezletilého. Pokud se jedná o oběžné úpravy nemovitostí například přístavbu, rekonstrukci, pak se nezletilý může stát zástavním dlužníkem, který je zastupován rodiči. Pokud však se jedná o záležitost, která není již tak běžná, je třeba k takovému úkonu rozhodnutí soudu. Soudní rozhodnutí je důležité především při prodeji či zastavení nebo podílu v majetku nezletilého. Soud pak posuzuje zda je to v zájmu nezletilého. Právnické osoby Právním subjektem se právnické osoby stávají založením, vznikem společnosti, firmy atd.. Osobou způsobilou k právním úkonům se pak stávají zapsáním do rejstříku vedeného státním orgánem. Výhodou je, že nabytí kvality osoby schopné uzavírat závazky většinou netrvá nijak dlouho jako u osob fyzických. Právnické osoby zato mají nevýhodu v prokázání své existence, ale také svou způsobilost vstupovat do závazků, prokazovat. Je to komplikované tím, že jejich jména jsou, jakožto statutárních orgánů, úředně zaznamenána v obchodních rejstřících a společenských smlouvách a stanovách. potom je z nich zřejmé jejich oprávnění v zastupování společnosti - právnické osoby - je to úředně potvrzováno výpisy nebo jinými obdobnými doklady. Ručitelé a spoludlužníci Spoludlužníky nebo ručiteli mohou být pouze ty osoby, které splňují všechny předpoklady stát se případně i hypotečním dlužníkem. Zejména se jedná o schopnosti vstoupit do závazků. Význam ručitelů a spoludlužníků se od sebe liší. Význam spoludlužníka Obvykle dlužník nebývá sám, ale úvěrovou smlouvu podepisuje společně i s dalšími osobami, které se pak dostávají do postavení spoludlužníků. Nejčastějšími spoludlužníky bývají manželé či nejbližší příbuzní (rodiče a děti). Pro hypoteční banku, ale i pro klienty je výhodnější vyšší počet spoludlužníků, kdy výhoda spočívá v tom, že příjmy všech dlužníků jsou vyšší než jednoho, čímž se zvyšuje i jejich platební schopnost a znásobuje se i jejich šance na poskytnutí hypotečního úvěru. Po podpisu úvěrové smlouvy se závazek dlužníků a spoludlužníků stává tzv. závazkem solidárním. Po podpisu smlouvy je každý povinen bez rozdílu úvěr uhradit. Způsob jakým budou splátky probíhat funguje většinou formou vzájemné dohody. Pokud se však stane, že jeden z dlužníků nezaplatí splátku, povinnost splácet padá na dalšího spoludlužníka. Ten, kdo platil za jiného má však posléze právo po něm vyžadovat vrácení této částky. Význam ručitele Ručitelem se rozumí osoba, která se výslovně zaváže, že bude hradit závazek z úvěrové smlouvy za dlužníka, pokud jej dlužník nesplní sám. Ručením lze zajistit celý závazek z úvěru nebo jen jeho část. Ručitelů může být rovněž více. Pokud dlužník nezaplatí svůj splatný závazek v přiměřené době od výzvy věřitele, může požadovat splnění závazku na ručiteli. Ručitel má zase právo požadovat na věřiteli okamžité informace o výši své pohledávky (tj. zůstatek úvěru). Má také právo vůči dlužníku, za kterého požadovanou částku zaplatil vyžadovat zpět. Pokud je ručitelů za jeden závazek více, má ručitel právo požadovat od ostatních splacení určitého podílu. Rozdíl mezi ručitelem a spoludlužníkem Rozdíl je ten, že ručitel musí prokázat sám osobně svou schopnost ručit, tedy v případě nutnosti splácet hypoteční úvěr. Jeho příjmy se tedy nesčítají dohromady s dlužníkem jako je tomu v případě spoludlužníka. Hypoteční dlužník a dlužník zástavní Poskytnutí hypotečního úvěru je provázeno dvěma smlouvami - úvěrovou -zástavní První smlouvou získává dlužník právo na čerpání z hypotečního úvěru, ale zároveň se zavazuje k jeho splácení. Druhou smlouvou pak získává hypoteční banka právo v případě neplacení úvěrové smlouvy mu zabavit zastavenou nemovitost a z výnosu prodeje splatit hypoteční úvěr. Banka je u obou typů smluv v postavení věřitele. V postavení dlužníka však nemusí být jen jedna osoba. Dlužníkem z úvěrové smlouvy - hypoteční dlužník - může být úplně někdo jiný než dlužník ze zástavní smlouvy - zástupce nebo zástavní dlužník.