Hypoteční bankovnictví dostalo hned v první polovině roku 1998 dva nové impulsy, které by měly přispět k jeho dalšímu rozvoji. Tím prvním bylo únorové rozhodnutí vlády, které vrátilo výši příspěvku, respektive dotace státu k úrokům z hypotečních úvěrů na úroveň čtyř procentních bodů, rozšířilo možnosti získání hypotečního úvěru se státní podporou k úrokům také na rozestavěné byty a rodinné domky a upravilo, jakým způsobem bude nadále určována výše státní podpory k úrokům z hypoték. Výše státní podpory se sice může v průběhu doby poskytování měnit, avšak její poskytování bude garantováno na celou dobu splatnosti úvěru. Druhým impulsem pak byla květnová novela zákona o daních z příjmů, která zpřesnila některé podmínky pro odepisování úroků z hypotečních úvěrů a z úvěrů ze stavebního spoření od základu daně. O možnosti těchto úlev rozhodl Parlament již na sklonku roku 1997, úprava však byla kritizována pro svou přílišnou obecnost. Skutečnost, že poskytování hypotečních úvěrů nemá zdaleka takovou dynamiku, jako například rozvoj stavebního spoření a poskytování překlenovacích úvěrů a nárokových úvěrů ze stavebního spoření, přičítají odborníci stále stejným důvodům. Vysoké úrokové sazby činí i přes systém státní podpory hypotéky pro střední vrstvu obyvatel nedostupné. Jejich příjmy nejsou dostatečně vysoké k tomu, aby na sebe toto lidé mohli vzít břemeno splácení hypotečního úvěru. Stále se také nepodařilo vnést dynamiku do vydávání hypotečních zástavních listů, které by měly být nástrojem pro získávání levných zdrojů na financování hypoték.