Občanský zákoník vymezuje nemovitosti jako pozemky a stavby spojené pevným základem se zemí. Proto i daň z nemovitostí je rozdělena do dvou samostatných částí. Daň z nemovitostí je tedy tvořena daní z pozemků a daní ze staveb. Pozemek je přirozená část zemského povrchu, oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemku. Základem pro vymezení stavby z hlediska daně z nemovitostí je její spojení se zemí pevným základem. Za stavbu se považují veškeré stavby bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání. Daň z nemovitosti se vyměřuje na zdańovací období podle stavu k 1. lednu roku, kterým je daň vyměřována. Pokud během zdaňovacího období dojde ke změně vlastnických či jiných práv k nemovitostem, přechází povinnost uhradit případný daňový nedoplatek začínaje 1. lednem následujícího zdaňovacího období na nové poplatníky. V územním obvodu jednoho správce daně se daňový nedoplatek k těmto nemovitostem je zjišťován z poměru, v jakém se podílí daň připadající na tyto nemovitosti na celkové daňové povinnosti původního poplatníka. Za období od změny vlastnických či jiných práv k nemovitostem do 1. ledna dalšího zdaňovacího období nový obyvatel neručí.