I na hypotéce lze stavět II

Hypoteční úvěr představuje nejen zdroj financování bydlení, ale i smluvní vztah mezi dvěma (případně i více) ekonomickými subjekty. Z této skutečnosti plynou občas nedorozumění mezi žadatelem o úvěr a hypoteční bankou. Zejména v situacích, kdy banka odmítne žadateli hypoteční úvěr poskytnout nebo odmítá přistoupit na...

Hypoteční úvěr představuje nejen zdroj financování bydlení, ale i smluvní vztah mezi dvěma (případně i více) ekonomickými subjekty. Z této skutečnosti plynou občas nedorozumění mezi žadatelem o úvěr a hypoteční bankou. Zejména v situacích, kdy banka odmítne žadateli hypoteční úvěr poskytnout nebo odmítá přistoupit na jeho požadavky.

Smluvní vztah předpokládá ochotu a vůli obou stran do něj vstoupit. Pokud tak jedna strana nehodlá učinit, nelze smluvní vztah uzavřít a realizovat (jsou i výjimky, kdy vstup do smluvního vztahu vyžaduje zákon. Např. u nás povinné smluvní pojištění odpovědnosti za provoz motorových vozidel.). To jinými slovy znamená, že hypoteční banka může žadateli úvěr půjčit nebo nemusí. Aby však vztah mezi hypoteční bankou a zájemcem o úvěr byl korektní, každá banka stanoví obchodní podmínky, ve kterých je popsáno, za jakých okolností je banka ochotna klientovi peníze půjčit. Tyto podmínky musí odpovídat jednak právnímu řádu upravujícímu obchodně smluvní vztahy a jednak běžným ekonomickým podmínkám, zejména pokud jde o cenu poskytnuté služby - tj. půjčení peněz.

Základní podmínka půjčky kladená ze strany banky je relativně jednoduchá. Jak bylo řečeno již minule, stačí, aby klient doložil bance, že je schopen půjčené peníze bance vrátit, a to i příslušnými úroky. (Ponecháváme stranou, že klient musí rovněž prokázat, že vůbec může do smluvních vztahů vstupovat.) K posouzení schopnosti klienta úvěr splácet využívají různé banky různé metody. Za horní limit, kdy lze peníze ještě půjčit, se obvykle považuje hranice, kdy měsíční splátka hypotečního úvěru včetně úroků nepřesáhne jednu třetinu čistých příjmů dlužníka či dlužníků.

K tomu, aby banka schopnost klienta splácet úvěr posoudila, je samozřejmě nutné úvěrující bance doložit, že žadatel o úvěr příjmy, ze kterých je schopen úvěr splácet, skutečně má. Za nejvýznamnější dokument se obvykle považuje daňové přiznání. Nejlépe za několik předchozích let. Jde o to, že hypoteční úvěr je dlouhodobý a banka si tak chce ověřit, že příjmy klienta jsou nejen dostatečně vysoké, ale že jsou i trvalého rázu. U osob, které mají příjmy ze závislé činnosti, někdy stačí potvrzení zaměstnavatele.

Pro posuzování schopnosti splácet hypoteční úvěr banka většinou vychází z úhrnu všech příjmů spoludlužníků. Nejčastěji se jedná o příjmy obou manželů, ale mohou to být i příjmy sourozenců, rodičů a dětí apod. Spoludlužníci ručí za splácení úvěrů solidárně. To znamená všichni stejnou měrou. Nemůže-li platit jeden ze spoludlužníků, nastupuje na jeho místo jiný.

V případech, kdy žadatel o úvěr je osoba, která nemá spoludlužníky, pak úvěrující banka buď požaduje ručitele nebo žádá, aby se klient pojistil. Tyto vyšší požadavky na osamocenou osobu má banka proto, že stabilita jeho příjmů je více ohrožena nahodilými událostmi. (Když je více spoludlužníků, pravděpodobnost, že by všichni najednou přišli o příjmy, je poměrně malá.) Ručitel za splacení úvěru ručí podpůrně, subsidiárně. Banka se na něj s žádostí o převzetí splátek obrací až v okamžiku, kdy dlužník přestane splácet.

Pokud jde o pojištění, jsou zde v zásadě dvě možnosti. Klient buďto uzavře životní pojistku, a to alespoň ve výši úvěru a vinkuluje ji ve prospěch banky. Nebo pojistí samotný úvěr. První způsob je dražší, ale má výhodu, že v případě, kdy se během splácení hypotečního úvěru nic nepřihodí, na konci doby splatnosti, když už splatí celý úvěr, má k dispozici vše co si formou životní pojistky naspořil. Ve druhém případě sice klient zaplatí méně, ale nedojde-li k pojistné události, po splacení úvěru nic od pojišťovny nedostane.

I když má klient více spoludlužníků, případně ručitele, pojistku atd., může se stát, že veškeré zdroje splácení úvěru vyschnou. Pro tento případ se hypoteční banky jistí tím, že jako zástavu, kterou si zajišťují návratnost úvěru, použijí tu nemovitost, na jejíž pořízení nebo výstavbu či opravu nebo modernizaci poskytly úvěr. Nebo nemovitost jinou. Pokud jde o hypoteční úvěry, pak toto jištění splátek úvěru zástavním právem k nemovitosti je dokonce vyžadováno zákonem. K tomu blíže v dalším díle.

- Ing. František Pavelka -

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Peníze a právo
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme