Ministerstvo financí již předložilo návrh zákona o stavebním spoření k posouzení odborníkům ze stavebních spořitelen. V červnu by se návrhem měla zabývat vláda a později i parlament. Co by mohl nový zákon znamenat pro klienty spořitelen? Jak se změní systém stavebního spoření? Jaká bude výše státní podpory? O tom, že se v současné době aktivně připravuje nový zákon o stavebním spoření vědí naši čtenáři již delší dobu. Informovali jsme o tom např. v únorovém článku Stavební spoření mění tvář. Situace kolem zákona se však neustále vyvíjí, a proto přinášíme nové informace o aktuálním stavu problematiky. Je jasné, že návrh zákona o stavebním spoření jistě v parlamentu vyvolá mnoho diskuzí. Stavební spoření se totiž týká velkého procenta potenciálních voličů a jeho nutné změny (pro klienta bohužel k horšímu) mohou znamenat okamžitou ztrátu sympatií. Novela zákona by sice měla ulevit státnímu rozpočtu a potažmo daňovému poplatníkovi, ale zároveň odebere některé výhody nejoblíbenějšímu způsobu spoření u nás. Proto dnes nový zákon o stavebním spoření patří k ostře sledovaným tématům na české mediální scéně. Přitom konečná podoba zákona ještě vůbec není jasná. Zatím je k dispozici pouze návrh Ministerstva financí, ke kterému se nedávno oficiálně vyslovily stavební spořitelny. Otázkou zůstává, zda jejich připomínky budou vyslyšeny a především, jakých změn zákon dozná po debatách ve vládě a především v poslanecké sněmovně. Každopádně, odborníci se shodují, že ať už bude zákon vypadat jakkoliv, bude pravděpodobně platit již od 1. ledna 2004. V současné době má návrh následující podobu: zásadní změnou je omezení státní podpory stavebního spoření z 25 % na 15 % z naspořené částky v daném kalendářním roce, přičemž maximální částka, ze které by mohla být tato výše podpory vyplacena, by byla 20 000 Kč ročně (proti dnešním 18 000 Kč). To by znamenalo, že v optimálním případě by člověk musel na účet vkládat 20 000 Kč za rok (resp. tuto částku sníženou o úroky, které se do částky pro výpočet státní podpory rovněž započítávají), a každoročně by mu byla připisována podpora 3 000 Kč. To je o 1 500 Kč méně než dosud. Druhou zásadní změnou je prodloužení cyklu stavebního spoření z pěti na šest let. Nárok na státní podporu by tedy člověk měl až po šesti letech od podepsání smlouvy, ovšem řádný úvěr ze stavebního spoření by mohl dostat (stejně jako dnes) už po dvou letech trvání smlouvy. Další zásadní změnou je zavedení věkové hranice pro poskytování státní podpory. Podle návrhu zákona by měli státní podporu dostávat pouze klienti starší patnácti let. Rodiče by svým dětem tedy mohli i nadále spořit, ovšem teprve v roce dovršení 15. roku dítěte by se na jeho účet začala připisovat státní podpora. Přestože se dříve mluvilo o povinném použití celého stavebního spoření na bytové potřeby, v současné podobě novely toto omezení chybí. Na bytové potřeby by měl být jako dosud účelově vázán pouze úvěr ze stavebního spoření, přičemž v případě, že by byl poskytnut po celých šesti letech spoření, částka naspořená klientem ani státní podpora by nemusela být na tyto účely použita společně s úvěrem. Návrh také zachovává stávající způsob připisování záloh státní podpory na účty klientů. Možnost, že by se státní podpora jednorázově připsala na účet klienta až po skončení spoření (a že by se tedy v průběhu spoření neúročila), se tedy nakonec neprosadila. Na druhou stranu zákon počítá s tím, že by po šesti letech spoření stavební spořitelny měly mít možnost „jednostranně změnit úrokovou sazbu z vkladů uvedenou ve smlouvě“ v případě, že by klient již splnil podmínky pro přidělení řádného úvěru, ovšem tento úvěr by odmítl. To znamená, že klientovi, který chce pouze spořit, by spořitelny bez problémů po šesti letech mohly snížit úrokovou sazbu z vkladů a znevýhodnit mu tak dlouhodobé spoření, které se tolik vyplácí nyní. Návrh zákona také odlišně upravuje situaci, kdy má klient uzavřenu více než jednu smlouvu o stavebním spoření. Státní podpora by mu totiž nemusela být poskytována pouze na smlouvu jedinou, jako je tomu doposud, ale pokud by o to požádal, tak i na více smluv. Celkový součet výše podpory na všech smlouvách dohromady by však samozřejmě nesměl přesáhnout hranici 3 000 Kč za rok. Podpora by byla postupně připisována na dříve uzavřené smlouvy a poté na smlouvy novější. Důležitou součástí připravovaného zákona, která by však začala platit až po našem vstupu do Evropské unie, je i zvýhodnění občanů Evropské unie proti ostatním cizincům při možném zakládání smluv o stavebním spoření. Zvýhodnění v tom smyslu, že by si smlouvu mohli založit již v případě, že by získali povolení k pobytu a bylo by jim přiděleno rodné číslo, zatímco u ostatních cizinců by bylo vyžadováno rodné číslo a trvalý pobyt na území České republiky. Asociace stavebních spořitelen, která sdružuje všechny stavební spořitelny na českém trhu, má k tomuto zákonu dvě hlavní připomínky. Za prvé by si představovala jiné nastavení státní podpory. Dle jejího návrhu by maximální roční výše státní podpory měla zůstat stejná, tedy 4 500 Kč za rok při snížení jejího percentuálního vyjádření na 18 % (místo navrhovaných 15 %). Pro získání celých 4 500 Kč by tak na klientově účtu muselo každoročně přibýt 25 000 Kč (což je pro spořitelny bezpochyby výhodné). Za druhé Asociace není spokojena s návrhem věkového omezení státní podpory. Ovšem do jaké míry tyto názory ovlivní předkladatele zákona, můžeme nyní jen těžko odhadnout. Pro současné klienty stavebních spořitelen nebo pro ty, kteří si chtějí novou smlouvu založit, je tedy teď nejdůležitější, že s velkou pravděpodobností bude dosavadní státní podpora i nadále poskytována k již běžícím smlouvám. Ovšem pouze k těm, u kterých bylo o státní podporu požádáno ještě před datem účinnosti nového zákona (tedy před 1. 1. 2004). -si-