Jejich vzájemný majetkový vztah je zcela totožný se vztahem, po majetkové stránce, s jakoukoliv jinou osobou. Druh a družka mohou být podílovými vlastníky konkrétní věci, podílovými vlastníky však stejně tak mohou být jakékoliv jiné osoby, mezi kterými není žádný jiný vztah.
Pokud jde o vrácení daru, pak mezi druhem a družkou, stejně tak jako opět mezi kýmkoliv jiným, platí, že vrácení daru se může domáhat dárce, „jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že hrubě porušuje dobré mravy“ (§ 630 občanského zákoníku). Vrácení daru je tedy možné při splnění dvou podmínek – hrubé porušení dobrých mravů vůči dárci či členům jeho rodiny a jednostranný právní úkon dárce, kterým tento požaduje na obdarovaném vrácení daru. Pokud však nedojde ze strany obdarovaného k vrácení daru, dárce se musí vrácení daru domáhat soudní cestou a ten pak musí zejména posoudit, zda porušení dobrých mravů dosáhlo intenzity, předpokládané občanským zákoníkem.
Pokud jde o půjčku a způsob jejího sjednání, nic pak nebrání její ústní podobě. Není to však příliš praktické řešení, neboť opět v případě neplnění ze strany dlužníka nezbývá nic jiného, než věc řešit soudně. Pak je věřitel povinen prokázat, že byla uzavřena smlouva o půjčce (nebyla–li by k dispozici smlouva v písemné podobě, muselo by být prokazováno např. svědecky, popřípadě prostřednictvím jiných důkazů), že na základě této smlouvy o půjčce bylo ze strany věřitele plněno a tento poskytl částku, která byla předmětem smlouvy o půjčce, a nakonec by pak věřitel musel tvrdit, že půjčka nebyla v době splatnosti dlužníkem uhrazena. Prokázat výše uvedené samozřejmě nemusí být nemožné, každopádně je to ale komplikovanější než v případě smlouvy o půjčce, uzavřené v písemné podobě.
-epravo.cz, Jaroslav Vaško-