Stavební spořitelny dále rozšiřují nabídku překlenovacích úvěrů a snaží se s jejich parametry vyrovnat hypotékám. Na úvěr ze stavebního spoření už tak nemusíte několik let čekat a můžete ho získat i bez předchozího spoření či jednorázového vkladu. Úrokové sazby přitom mohou být srovnatelné se sazbami hypoték. Člověk, který si potřeboval rychle vypůjčit peníze na pořízení bytu, ještě před několika lety bez většího rozmýšlení zamířil přímo do hypoteční banky. Pokud měl dostatečné příjmy a splnil všechny potřebné podmínky, mohl tady očekávat relativně rychlé přidělení úvěru bez potřeby předem spořit. Postačilo, když měl k dispozici určitou počáteční akontaci a kvalitní zástavní nemovitost, a mohl získat v případě potřeby i poměrně vysokou částku. Postupem času se dokonce začaly rozšiřovat hypotéky s nulovou nebo jen minimální akontací, a úvěry tak byly ještě dostupnější. Stavební spoření bylo v té době vnímáno zejména jako prostředek k výhodnému zhodnocení peněz a úvěry byly čerpány spíše na menší opravy a rekonstrukce. Čerpání úvěru zpravidla předcházelo delší spoření. Doba se však změnila a úvěry stavebních spořitelen už vedle hypoték nechtějí hrát jen druhořadou roli. Spořitelny začaly intenzivně pracovat na zatraktivnění překlenovacích úvěrů, které jsou určeny k překlenutí minimálně dvouleté doby mezi uzavřením smlouvy a přidělením klasického úvěru. Začaly se poskytovat velkoobjemové překlenovací úvěry jištěné zástavním právem k nemovitosti se zvýhodněnou úrokovou sazbou, dlouhou dobou splatnosti a především s nulovou akontací. Úvěr ze stavebního spoření tak už dnes klient může získat velmi brzy po založení smlouvy a prakticky bez úspor. Spořitelně postačí jen kvalitní příjem a spolehlivé jištění úvěru. Zájemce o větší investici do bydlení tak dnes stojí před ne zrovna jednoduchou volbou: stavební spoření nebo hypotéku? Na českém trhu přitom působí šest stavebních spořitelen a deset hypotečních bank, přičemž úvěry na bydlení je možné získat i u bank, které nemají licenci ČNB k vydávání hypotečních zástavních listů. Výběr je tedy poměrně bohatý a komplikovaný. Úvěr ze stavebního spoření i hypoteční úvěr mají každý svá pro i proti. Mezi hlavní výhody hypotečního úvěru vždy patřila dlouhodobá splatnost (až 30 let), nízká úroková sazba (v současné době stále pokořující historická minima) a především rychlost a pružnost přidělení. Nevýhodou naopak zpravidla bývá nemožnost hypotéku předčasně splatit bez sankčních poplatků, jistá nestabilita úrokové sazby v průběhu let a závislost výše úrokové sazby na bonitě klienta. Naproti tomu se úvěry ze stavebního spoření mohou pochlubit možností kdykoliv úvěr zcela nebo částečně splatit nebo větší variabilitou při hledání zajištění úvěru. Zatímco hypotéka musí být vždy (i při nízkých částkách) zajištěna nemovitostí, stavební spořitelny se mohou spokojit i s kvalitními ručiteli nebo např. zástavou finanční pohledávky. Nutno však podotknout, že u vyšších částek (nad 300.000 Kč, resp. 500.000 Kč) a zvláště pak u specializovaných velkoobjemových překlenovacích úvěrů to bývá spíše výjimkou a spořitelny vyžadují nejčastěji také zástavu nemovitosti. Až donedávna byla kladem úvěrů ze stavebního spoření velká stabilita úrokových sazeb – klient si nejprve sjednal překlenovací úvěr s určitou sazbou, která byla konstantní až do chvíle přidělení klasického úvěru ze stavebního spoření. Úrokovou sazbu klasického úvěru (zpravidla nižší než u překlenovacího úvěru) přitom klient znal už při zakládání smlouvy a tato zůstávala konstantní až do chvíle splacení úvěru. Nyní se ovšem situace poněkud změnila, protože už dvě stavební spořitelny přišly s dlouhodobými překlenovacími úvěry, u nichž stejnou sazbu garantují pouze po dobu šesti let. Po této fixační lhůtě ji mohou stejně jako hypoteční banky změnit. Nevýhodou překlenovacího úvěru může být poněkud vyšší finanční zatížení v začátcích splácení. V prvních letech totiž klient musí nejen začít splácet, ale zároveň musí spořit na účet stavebního spoření. Čím pilněji přitom bude spořit, tím dříve získá nárok na výhodnější klasický úvěr. I tento faktor se však některé spořitelny snaží řešit např. nastavením konstantní měsíční částky (včetně dospořování) po celou dobu trvání závazku nebo maximálním snížením povinné dospořovací úložky a prodloužením fáze překlenovacího úvěru. Důležité také je, že překlenovací úvěr se de facto nesplácí (v čase se nesnižuje jeho jistina), ale platí se pouze úroky z něho. Celý úvěr je splacen až poskytnutím klasického úvěru ze stavebního spoření. Překlenovací úvěr je proto dražší, než by se na první pohled mohlo zdát, protože člověk u něho platí úroky ze stále stejné (nikoliv snižující se) částky. -si-