Bylo nebylo. Ale vlastně to tak skutečně bylo – na konci října loňského roku jsme slavili s manželem 15. výročí svatby a seděli jsme v hospůdce s kamarády. Oni věděli, že jsme si koupili v roce 2012 pozemek a že chceme stavět dům. Dokonce už jsme byli u konce s projektem a stavba byla na spadnutí. Ale náš kamarád se pak nevinně zeptal, proč se nejdeme podívat na jeden dům v malebné vesničce. Dům i s pozemkem je v exekuci a bude dražba…

Tahle vesnička je ale konec světa. Nejsme blázni. Přesto jsme tam vyrazili.

Ach ta zvědavost

A teď si připravte kapesníky, tohle je začátek (doufejme) happy endu. Jedeme po úzké nové asfaltce k lesu, sjíždíme do malé vesnice, po levé straně rybníček s vodníkem, všude lesy, ticho, klid. A náš dům tam stojí s tím kamenným nedokončeným plotem, smutně na nás hledí a říká „kupte si mě“. To místo nás vzalo za srdce. A to tak, že jsme zahodili půlroční přípravy na stavbu domu během pěti minut (ono taky zahodit pozemek se šmírujícími archeology, bez komunikace, a tudíž i bez stavebního povolení nebylo tak těžké).

Dražba se konala před Vánoci. V den D jsme byli jediní zájemci, a tudíž jsme dům i s pozemkem koupili za vyvolávací cenu! První slova manžela po dražbě byla: „Musím si koupit traktůrek – 3600 m² zahrady, to musím! Teď trochu odbočím, ale v rámci historického toku textu je to nutné – nabytí právní moci příklepu trvá patnáct dní.

Máme ho! A teď plány, plány…

Zpátky do hospůdky. Kamarádům jsme oznámili, že máme velkou novinu. Odbyla jsem překvapené obličeje, že k našim dvěma synům (13 a 3 roky) přidáme další. A tak jsme jim to řekli. Od té doby se tahle víska na konci světa stala oblíbenou turistickou destinací. A ve vsi museli náhle zaznamenat zvýšený výskyt cizích lidí, kteří jako by špatně zabočili a…

... A všichni kamarádi byli z místa unešení. To nás utvrdilo v přesvědčení, že jsme udělali dobře. Zatím jsme řešili hypotéku. Po třiceti dnech jsem už nevydržela a šla se zeptat na úřad, kde je to lejstro, které tak nutně potřebujeme. Nakonec se objevilo a my i hypotéku vyřídili (dražba se řeší předhypotékou a pak, až jste zapsaní v katastru a všechny exekuce jsou pryč a LV je čistý, přecházíte na klasickou hypotéku), a to na den přesně.

Teď už nejezdíme kolem. Chodíme dovnitř i ven, měníme dispozice, s projektantem vybíráme stavební firmu, hledáme peníze do rozpočtu na rekonstrukci, vybíráme kachličky… I když trochu předčasně – ještě ten čistý list vlastníka nemáme, takže druhou část hypotéky ještě čerpat nemůžeme.

A na co jsme přišli? S projektantem jsme minulý týden řešili to, že stavebník měl zvláštní vztah k šikmým stěnám, vybrali jsme dodavatele, vybrali termín začátku (duben) a stanovili si, že v srpnu chceme bydlet. Ano, v srpnu 2013. Je to odvážné, ale těm prý přeje štěstí.

Zazvonil zvonec… a téhle pohádky ještě není konec. Uvidíte sami.

Vaše Jaroslava Králová