Uběhl skoro týden a nic se neděje! Tedy pokud nepočítám to, že jsem objednala živý plot z habrů, které nyní čekají na den D. Mezitím jsme s rodinou tuhle neděli připravili 40 metrů země podél jednoho plotu, zbavili ji drnů a nyní přijde na řadu koňský hnůj, zemina a sázení. Manžel mě vyloženě chválil, říkal něco ve smyslu, že jsem šikovná, že umím pro lidi kolem nalézt práci, uplatnění, udělat časový plán, rozdělit úkoly, co má kdo dělat.

REKONSTRUKCE DOMU ONLINE UŽ PŘINESLA:

Jenže pak jsme zjistili, že mnou vymyšlený živý plot by měl být i na místě, kde jsou složené klády se dřevem. A pak se to stalo. Manžel musel nastartovat svůj starý traktůrek. (To ale není ta sekačka, tu ještě nemá!) A pak si dvě hodiny jezdil sem a tam a náš malý synek taky a fakt nevím, kdo z nich měl větší radost.

Mě tatíček vyvezl až na konci, když parkoval, tak jsem aspoň nadšeně křičela, že je to dost, že mě taky vyvezl a křečovitě se držela.

Mezitím starší synek se mnou vyměřoval chodníčky, kolik bude potřeba dlažby venkovní, neboť podpadky mých botiček na těch kamíncích opravdu trpí. Já jsem s ním tuto měřičskou práci vydržela dělat asi pět minut, protože jsem to nechtěla dělat na milimetry přesně, kdežto náš matematický guru mi u toho vyprávěl, že spočítat obsah nepravidelného mnohoúhelníku je věc složitá, ba přímo vědecká. S výpočty skončil někdy kvečeru s výsledkem, že budeme potřebovat 8,5 palety dlažby složené na našem dvorku, kterou v dražbě zakoupil někdo jiný již minulý rok.

Také jsme se seznámili se sousedem. Je to sympaťák a sousedka nás pozvala na koláč s čajem, ale to jsme nestihli, protože jsme museli s tatíčkem do tanečních. My totiž k tomu všemu chodíme do tanečních, víte? Naštěstí už máme jen jednu lekci, protože po tom rýpání s rýčem a házení lopatou jsem byla jaksi více unavená než normálně a ty výkony šly dolů a držení těla stálo za nic.

A co stavba a rekonstrukce? Stojíme a čekáme. Seznámila jsem se se stavebním mistrem a ten se strašně divil, že se chci stěhovat na konci léta, když prý manžel říkal, že na Vánoce stačí. AHA! Chvilku si to člověk nehlídá a takhle to dopadá.

Stavební firma má poslat rozpočet a pořád nic. To je samozřejmě ta stavební firma od manžela, ta moje by jistojistě už dávno stavěla. Já ještě chvilku počkám, ale jsem žena činu a jakmile zřím svou příležitost, konám. Tak jsem si alespoň sjednala schůzku s dalším truhlářem a nechám si udělat návrh (už několikátý) na kuchyň, středobod našeho domu. Také na pec čekám na rozpočet.

Dále čekám na plány od projektanta, abych mohla nechat navrhnout koupelny a věděla, kolik potřebuji dlažby a obkladů a dveří a klik a vypínačů. Dokonce jsem už i našla dlažbu, která by se mi líbila a hodila do stylu domu, po hodinovém pátrání v jedné firmě, kdy mi pak řekli, že této dlažby už mají posledních 25 metrů čtverečních. Tím pádem na dlažbu rezignuji a necháme tam ty prkna a bude dřevěná podlaha a basta.

Zrovna dnes jsem přemýšlela o tom, že bych se mohla začít víc zajímat o stavebnictví a začít řídit ty stavební práce sama. Jenže to bychom se letos asi nestěhovali, neboť než to vše nastuduji, také chvilku potrvá? Kromě toho ne nadarmo mě manžel nazývá investorem a mezitím vším ještě musím chodit do práce.

Tak se teď trochu připomenu v bance, že bychom mohli začít pracovat na hypotéce, že už uplynulo 15 dní od posledního řízení exekutorského úřadu, a tak aspoň s tímto pohnout.

A když tohle čtete, tak je už vše připraveno na víkendové sázení habrů.