Pak přijedeme domů a zaléváme kytičky na terase. Náhle jdou kolem divoká prasata na procházku. Ještě že máme oplocenou zahradu! Zas až tolik s těmi zvířaty se seznamovat nechci. Musím postupně.
Uběhl týden našeho života na venkově. Měli jsme zatěžkávací zkoušku kuchyně, jídelny, domu jako celku. Slavili jsme našich 65. narozeniny a Filípkovy patnáctiny. Takže víme, že moje staré nádobí skoro žádné na indukční desce nefunguje. Ale mám dostatek hodobožového porcelánu i příborů pro spoustu hostů. Náš stůl pojme v pohodě 15 lidí, ještě by se vešel jeden host.
Musíme si pořídit spoustu přezůvek. To byste nevěřili, kolik bordelu se dostane do domu, když chodíte sem a tam, na zahradu, na terasu, do sklepa…. Najednou zjistíte, že jste se v prádelně zapomněli přezout, a věšíte na zahradě prádlo v bačkůrkách. Takže jedny crocsy jsou na terásce, druhé u schodů do sklepa. Ještě mi chybí další u vchodových dveří. Ale vzhledem k tomu, že jsem už viděla všechny své boty pohromadě, nějaké jistě vyčlením i na toto místo. Takže pořád vytírám a uklízím, aby se dlažba pěkně skvěla čistotou. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.
Oslovili jsme stavební spořitelnu ČMSS, zdali by se nechtěla účastnit financování dostavby domu, fasády, oplocení, terasy, chodníčků… Tak prý by chtěla, když budeme pěkně poctivě splácet, proč ne? Tak vám příště řeknu, zdali jsme prošli, a začnu shánět bandu lidí na fasádu, dáme do cajku ten plot a terasu, chodníčky asi postupně, ale mé nožičky (botičky) trpí!
Takže my jsme ještě neskončili, jestli jste mysleli, že zazvonil zvonec a krásné pohádky je konec, tak ještě je o čem psát. Ještě bude veselo, s tím rozdílem, že u toho budeme tak nějak blíž.
Žádná romantika, jen práce
Jak jsme se sestrou a švagrovou pulírovaly okna, tak ty jsou teď zvenku zacákané a špinavé, protože manžel vzal hadici a ocákal je zvenku, neboť čistil terasu. Při oslavě jsme zjistili, když jsme seděli na našem plastovém nábytku z balkonu, že je tam strašně naprášeno. A pak bylo o to víc naprášeno na dubové podlaze, kterou jsem neustále vytírala.
Na peci jsem ještě nepoležela, od rána do večera jsem na nohách, někam v domě dojdu a vidím tam tu práci, tak to tam rovnám, zařizuji a tuním a pak se zase vrátím, odkud jsem přišla, a také to tam tuním. Ještě jsem vůbec nevyřešila mou pracovnu. Začaly mi z ní mizet obrázky a obrazy, zarámované fotky. Krade je mladší syn, vše chce mít ve svém pokoji. Také tam chce mít všechny kytky. Několik dní jsem hledala pokladničku a poukázku na kytky od našich, našla jsem to týden po stěhování, když jsem vybalila poslední krabici v šatně - korálky. Asi jsem si při balení myslela, že to bude jedna z prvních věcí, které budu potřebovat. Ve sklepě je ještě několik nevybalených beden s kuchařkami mého syna a dalšími hračkami a knihami. Ale už se tam dá všude chodit, nikde nic nepřeskakujeme, jen občas něco hledáme.
Teď také musíme vysadit něco na zahradu, abychom měli co jíst, také kytičky, abychom to tam měli krásné, snad nám to nesežerou srnky a prasata, to by mě fakt naštvalo!
Řeknu vám, u nás se spí tak krásně!