Snění o vlastním bytě začalo u obou tehdejších studentů v tragicky miniaturních a tmavých podnájmech, kterými si během zahraničního studia prošli nespočítaně. Sny postupně získávaly reálné obrysy, a když se za pomoci rodičů podařilo objevit byt ve starším cihlovém domě na okraji Prahy, bylo rozhodnuto. I přestože Radka s Petrem mysleli předem na hodně věcí, oslovili i architekta a díky mini výběrovému řízení vybrali správnou stavební firmu, tak je při rekonstrukci potkalo mnoho nepředvídaného, které museli řešit přímo na stavbě. Než se nastěhovali, uběhl téměř rok…

Nefunkční byt

„To, že je byt ve špatném stavu, nám nevadilo. S kompletní rekonstrukcí jsme počítali,“ vzpomíná Radka. Byt s rozlohou 87 m² a dispozicí 3,5+1 stejně neodpovídal jejich představám o bydlení. Podlaha sice byla z bukových parket, které byly před necelými deseti lety přebroušeny a nalakovány, ale jejich záchrana už stejně neměla smysl. Elektrické rozvody byly občas umístěné pouze v lištách a kvalita štuků odpovídala době vzniku domu. Litinové radiátory byt rozhodně nezdobily a téměř 50 let staré dveře do koupelny svůj povrch doslova „loupaly“…

Začalo to u architekta

Základem rekonstrukce pro mladý pár byla úprava dispozice bytu. Ta původní totiž nabízela byt 3,5+1 s obývacím pokojem o rozloze 25 m², ložnicí 17 m² a dětským pokojem 13 m². Ovšem nejvíce nevyhovovalo rozložení kuchyně a jakéhosi jídelního koutu. „Původní kuchyně měla pouhých 6 m² a sousedící jídelna s 10 m² na půdorysu 2×5 m v podstatě neumožňovala umístit ani větší jídelní stůl. Takže jediné logické řešení bylo obě místnosti propojit. Tento krok ovšem znamenal posunout hned několik příček,“ vzpomíná Radka.

Pro odbornou konzultaci a následně kompletní návrh interiéru majitelé oslovili Ing. arch. Miroslava Stacha, který je upoutal svými realizacemi, které byly plné vtipných až důvtipných nápadů pro interiér, a to za plné akceptace finančních možností investorů.

Architekt upravil dispozici na klasické řešení 3+1. Padlo rozhodnutí celkové rekonstrukce s možností radikálních bouracích prací, při kterých byla řešena nejen podlaha do své hloubky, ale i příčky, které se bouraly a stavěly na nových místech. Nedotknuté zůstaly samozřejmě nosné stěny.

Zásadní změnou byl vznik velké kuchyně s jídelním stolem až pro šest osob. Tento prostor vznikl z původní kuchyně, jídelny a dokonce i části koupelny. „Původně jsem chtěla, aby šla kuchyně úplně uzavřít a tím izolovat od sousedícího obývacího prostoru, ale nakonec jsem ustoupila, protože se mi líbila možnost zachovat optické propojení obou hlavních místností. Toto nám umožňují atypicky řešené posuvné dveře, které se zasouvají za dřevěný panel televizní sestavy. Byly vyrobeny truhláři na míru a i díky tomu cenově přijatelné,“ doplňuje Radka.

Beze změny zůstal pouze prostor obývacího pokoje a ložnice. Naopak dětský pokoj byl rozšířen o část z bývalé kuchyně a na druhou stranu několik jeho původních metrů bylo přenecháno nové koupelně.

Vzhledem k požadavku majitelů bytu na vzdušnost bytu zmizely z původní předsíně i dvě malé komory a nahradily je užší vestavěné skříně.

Bouráním to začalo

Rekonstrukce bytu ve starých domech vždy přináší velké problémy, a ani tento nebyl výjimkou. Nečekaný problém se objevil u podlah. Po vybourání příček a odstranění starých parket se totiž ukázalo, že dílčí podlahy nejsou v tolerované odchylce osmi až devíti milimetrů, ale rozdíl ve výšce podlah mezi místnostmi je rovné čtyři centimetry. Takže místo naplánovaného jednoduchého vyrovnání pomocí stěrky musely přijít na řadu OSB desky a stěrky až následně. Položení finální podlahové krytiny z olejovaných dubových prken se tak muselo posunout o celý měsíc.

Největší zádrhel byl podle stavebníků u odtahu digestoře. Ten se musel vejít do nízkého sádrokartonového podhledu tak, aby neměl pravé úhly a zároveň si zachoval požadovaný průměr odtahového potrubí. Vše kvůli nízké hlučnosti.

Největší stavební zásah ale představovalo „bytové jádro“, tedy koupelna a toaleta. „Při rekonstrukci se zkomplikovalo i to, že vodovodní trubky vedly i tam, kde vůbec neměly být, a některé příčky byly postaveny nikoli z cihel, ale pouze z jejich zbytků,“ glosuje Ing. arch. Stach a dodává: „Vzhledem k tomu, že rozdíl ve výšce stropů byl až čtyři centimetry, musel se po posunutí příček použít sádrokartonový podhled.“

V novém

Vstupní předsíň se rekonstrukcí výrazně zvětšila a prosvětlila. Vstupní vchodové dveře byly také vyměněny za bezpečnostní variantu a z vnitřní strany vzhledově sladěny s interiérem – do bílé barvy. Bíle je laděn i nábytek – botník za vstupem a vestavěné skříně, které šikovně nahradily původní malinké komůrky. Ve skříních je připravený prostor pro sušičku a z toho důvodu mají skříňové dveře zabudovanou větrací mřížku.

Vzhledem k tomu, že chodba nemá okno pro přirozené světlo, architekt využil sousedícího obývacího pokoje a do průchozího otvoru použil celoskleněné dveře z Grafoskla s grafickým motivem bambusu. Bambusový motiv byl zopakován i v kuchyni u skleněného obkladu, a tím se vytvořil další zajímavý propojovací prvek. Večer se o osvětlení ve vstupní chodbě starají zapuštěná svítidla do sádrokartonového podhledu s LEDkami.

Úzká chodba nevadí

Na vstupní prostor navazuje obslužná část bytu – propojovací úzká chodba, ze které jsou vstupy do všech zbylých místností bytu. Pro optické odlehčení celého mini prostoru byly použity dveře o výšce 220 cm s praktickým laminátovým povrchem, který vydrží kdejaké šťouchnutí a jen tak se nepoškodí. Barevnost byla zvolena opět bílá, a to včetně obložkových zárubní, které jsou v moderním provedení se spojem tzv. na tupo.

Vše o jídle

Posunutí příček umožnilo mladému páru získat prostornou kuchyni, jejíž sestava kuchyňských dvířek plně odpovídá potřebám moderního vaření. Samostatné varné centrum nese indukční varnou desku a od navazujícího jídelního stolu chrání strávníky kolmá deska z čirého kaleného skla, které je vysoce odolné. Sklo v kuchyni nahradilo i klasické keramické obklady a pro designové propojení místností v bytě byl využitý na obkladu stěny z Grafoskla stejný motiv bambusu ze dveří mezi obývacím pokojem a chodbou. „I zde jsme ale při montáži řešili hodně zapeklitý problém. Při objednávce Grafoskla jsme přehlédli upozornění výrobce J.A.P., že před montáží musí zůstat přístupný prostor mezi skříňkami. Ale my jsme už měli nainstalovanou baterii u dřezu, a ta montážníkům výrazně zkomplikovala práci. Sklo museli nejprve „vysunout“ z okna, a pak je (už zasunuté za baterii) „vrátit“ dovnitř na stěnu. A samozřejmě se to na poprvé nepovedlo, a proto vše proběhlo hned dvakrát.“

Kuchyňská sestava byla vyráběna na míru. Každá skříňka má své pečlivě určené zadání. Nezvykle nízký okenní parapet si vynutil snížený rohový díl. Po obou stranách varného ostrůvku jsou výklopné elektrické dvojzásuvky (Legrand). Systém push, tedy otevírání skříněk pouze lehkým dotykem, umožňuje jednoduchou obsluhu. Pouze dvířka u spotřebičů si vynutily malé úchyty. Do sestavy se vešly i plně vestavěná myčka a pračka. Odtah digestoře je vedený v sádrokartonovém podhledu.

U velkého jídelního stolu, který navazuje na varný ostrůvek a který lze rozložit, se pohodlně nají až šest osob. K šedé doplňkové barvě stolu jsou naladěny i sedací plochy jídelních židlí Merano, výrobce TON.

Kuchyni od obývacího pokoje oddělují atypicky vyrobené posuvné dveře z bílého matného termopalu. Po většinu času zůstávají otevřené a díky jejich velikosti není problém v komunikaci mezi oběma místnostmi.

Vana i sprcha

Dostatek prostoru – to byl i v koupelně a toaletě velký problém. Ale i ten se posunem příček podařilo vyřešit. Dostatečné místo se řešilo nejen pro technické zázemí koupelny, potažmo celého bytu, ale i pro sociální část. Původní stará karma zásobovala teplou vodou kuchyni i koupelnu s WC. Ovšem na potřebně velký bojler prostě nebylo místo. Řešením se stala turbo karma Immergas s nuceným odtahem spalin komínem na střechu. Tento typ je nezávislý na přívodu spalovacího vzduchu z vnitřního prostoru, a proto nebyl problém umístit jej i do malého prostoru toalety. Pro toto řešení bylo třeba nově vybudovat spalinové cesty.

Původní návrh koupelny počítal s vanou, umyvadlem se skříňkou, pračkou a sušičkou. “Jenže my jsme si moc přáli sprchový kout. Hodně sportujeme, a když přijdete po třech hodinách aktivního sportu, je sprcha prostě ideální. Nicméně, počítali jsme do budoucna s dětmi a kvůli nim jsme zase chtěli vanu,“ vysvětluje majitelka důvody, proč se nakonec rozhodli pro rozšíření koupelny právě ve prospěch sprchového koutu. Architekt Stach tedy upravil projekt tak, že vestavěná pračka se stala součástí kuchyně, sušička se přesunula do vestavěných skříní na chodbě, a díky tomu se splnil požadavek majitelů – mít sprchový kout i vanu.

Sprchový kout o velikosti 80x120 cm je uzavřen v nice se šířkou 120 cm a uzavírají jej dveře Brilliant z kaleného skla od Ravaku a díky absenci rámů působí zcela nenápadně. S ohledem na plánovanou rodinu volili mladí majitelé do sprchového koutu termostatickou baterii Hansgrohe v podomítkovém provedení. Vyčnívá do prostoru jen necelých osm centimetrů (na rozdíl od běžné sprchové baterie, která má kolem 13 až 15 cm). Pro větší komfort je navíc použita jak ruční, tak hlavová sprcha. Místo sprchové vaničky byl použit odtokový žlábek.

Koupelnový nábytek byl vybrán od českého výrobce Dřevojas a ve skříňce Q Mono se šířkou 80 cm se skrytou vnitřní zásuvkou je dostatek úložného prostoru. Koupelnová skříňka je závěsná, a proto nejen že opticky zvětšuje prostor, ale umožňuje i jednoduchou údržbu podlahy. „S ohledem na bezpečnost jsme zvolili kulaté boční hrany zásuvky, která je neuvěřitelně objemná. Navíc povrch v bílém lesku nám výrobce doplnil o antistatický povrch, který pomáhá maximálně eliminovat usazování prachu. Skříňku s umyvadlem jsme doplnili galerkou, která ukryje koupelnové drobnosti,“ doplňuje Radka.

K optickému zvětšení prostoru napomohl i správný výběr obkladů a dlažby. Majitelé zvolili lesklé bílé obklady ve formátu 20×60 cm z řady Unicolor, které doplnila antracitová dlažba Rock 60×60 cm a mozaika 2,5×2,5 cm z řady Unicolor, vše od české firmy RAKO. Kromě optického zvětšení představují bílé obklady také nadčasové řešení, atraktivní nebo trendy „barvičky“ totiž do koupelny vnesou snadno ručníky a další doplňky.

O teplo v koupelně, stejně jako v celém bytě se stará podlahové topení, které má majitelka v oblibě.

Dveře do koupelny byly posíleny o klima úpravu, která zajistí jejich pevnost, přesněji nezkroucení v případě vyšší vlhkosti. Navíc hliníkové hrany na dveřním křídle zvyšují jejich odolnost proti poškození a jsou zároveň pěkným estetickým detailem.

Na toaletě byl zvolený obdobný výběr obkladů, tedy bílé obklady v kombinaci s mozaikou a antracitová dlažba. Umývátko a skříňka Petit jsou v lesklém provedení a nechybí ani bidetová sprška od Hansgrohe.

Místo pro spánek

Mezi nejstřídměji zařízené pokoje zatím patří ložnice a plánovaný dětský pokoj. Ten na svoji pravou výbavu teprve čeká. Ložnice je vybavena vestavěnými skříněmi, které na míru vyrobili zlínští truhláři. Důraz mladí manželé kladli na velikost postele, a proto i její čelo si nechávali vyrobit v zakázkové čalounické výrobě. Barevné ladění je tón v tónu s dubovou podlahou.

Posuvné dveře

„Na radu architektů jsme výrazně zvětšili na šířku i výšku právě celoskleněné dveře z předsíně do obývacího pokoje. Ač jsme původně plánovali dveře zasouvací do stavebního pouzdra, neumožnil nám to fakt, že jde o nosnou zeď. Celoskleněné dveře mají rozměr 130x220 cm a montážníci se s nimi u nás několikrát „zapotili“,“ říká s lehkým úsměvem Radka. „Paní majitelka má pravdu. Jedna z věcí byla váha skla v tomto velkém rozměru, kdy naši montážníci v domě s malým výtahem jsou odkázáni jen na svoji sílu. Vezměte si, že jen dřevěný přepravní rám v této velikosti něco váží a k tomu se přidává vlastní váha skla. Vše navíc komplikovalo i menší úzké točité schodiště a čtvrté patro. Samotná montáž se pak také neobešla bez problému, protože nosná zeď, na kterou se posuvné dveře montovaly, nebyla rovná,“ dodává Petr Paksi z dodavatelské firmy J.A.P. Během dne jsou vesměs dveře otevřené, tedy zasunuté na bílé zdi, a vytváří tak dekorativní velkoformátový obraz.

Dominantou prostoru obývacího pokoje je pohodlná rohová pohovka výrobce Cotta, která může pohodlně posloužit i pro přespání přátel. Sedák i opěrák mají elektronické polohování, včetně výsuvného dílu na nohy.

Oba majitelé často pracují doma, a proto se hledalo místo pro domácí home office ve dvojím vydání. A protože se nevešel do ložnice ani dětského pokoje, jediné místo se nabízelo zde v obývacím pokoji. „Pracovní plochy jsem skryl do nábytkové sestavy se zásuvkami a samostatného boxu na kolečkách,“ popisuje architekt Stach. Plynulý posuv čelních dvířek zajišťuje kování Vertico Mono od výrobce Hettich, které funguje s protiváhou. Pracovní desky jsou ve tvaru „L“, a aby byl dostatek prostoru pro nohy, vysouvají se směrem dopředu. Osvětlení pracovní plochy je pak díky zabudovaným LED páskům.