Hned dopředu je třeba uvést, že konečné rozhodnutí by se mělo nechat na odborníkovi, který doporučí vhodnou technologii a materiál. Ve výběru izolace totiž hraje roli celková konstrukce střechy a skladba jejích vrstev, nedá se tudíž zobecnit, která izolace se pro ploché střechy hodí nejvíce.

S výběrem izolace nám v první řadě pomůže odpověď na otázku, zda má střecha jeden, nebo dva pláště. Dvouplášťové střechy mívají mezi stropem a střešním pláštěm odvětrávanou vzduchovou mezeru, kam se dá umístit právě izolace. Ta ale nesmí vyplnit celý prostor, určitá mezera musí být zachována po celé ploše střechy, aby mohla odvádět případnou vlhkost pronikající střešní krytinou. Jestliže je mezera příliš úzká a není do ní ani žádný přístup, což je ostatně častý případ, je možné použít izolaci foukanou a aplikovat ji skrze otvory pro odvětrávání. Nese to s sebou ovšem riziko, že nebudeme moci zkontrolovat tloušťku nafoukané vrstvy a ponechanou vzduchovou mezeru.

Nejnákladnějším, ale zato nejpoctivějším řešením je zvednutí celé střechy, vybudování nízké nadezdívky, čímž vznikne prostor navíc pro řádnou izolaci, a opětovné položení střešní krytiny. Postup se dá doporučit hlavně tam, kde ploché střeše chybí doporučený spád a její celková konstrukce není vyhovující. Tento radikální řez může napravit řadu nešvarů špatně provedené stavby.

V případě jednoplášťové ploché střechy se často volí nenasákavá izolace, jako například extrudovaný polystyren, který se umístí na horní stranu pláště, nikoli pod něj. Na izolaci musí ještě přijít ochranná propustná vrstva kamínků nebo nasucho položených dlaždic. Pokud má vaše střecha obstojnou nosnost, můžete zauvažovat o střeše zelené - skladba drenážní vrstvy, geotextilie, zeminy a rostlin výrazně vylepší tepelně-izolační vlastnosti domu. V zimě drží teplo, v létě ochlazuje.