Solárních systémů, které sluncem přihřívají vodu, je na trhu mnoho. Orientace není jednoduchá. Je třeba vybírat s rozumem. Především si musíte uvědomit, jaké nároky od systému očekáváte. Můžete chtít jen lehké přihřívání vody v domácnosti, která se bude používat jen na praní a mytí, nebo se v ní bude i koupat celá vícečlenná domácnost. Budete s ní topit? Budete ji používat i v bazénu?
Základním hlediskem je vaše spotřeba vody. Výpočet není nijak náročný. Podle následující tabulky se zařadíte do kategorie se spotřebou vody:
Průměrná denní spotřeba teplé vody v litrech na osobu
- Nízká - 30 až 40
- Střední - 50 až 60
- Vysoká - 70 až 100
Následně si k tomu přidáte případné další možnosti – bude se vodou i přitápět? Bude se vodou i vyhřívat bazén?
„Je nutné počítat 1 - 2 m² plochy kolektoru na osobu, objem zásobníku teplé vody 50 - 100 l na 1 m² plochy kolektoru. Používá se zhruba navíc i 1 - 2 m² plochy kolektoru na 10 m² vytápěné obytné plochy k potřebě kolektorové plochy pro přípravu teplé vody. Solární systémy pro rodinné domy mají zpravidla kolektorovou plochu do 20 m²,“ řekl nám Oto Klikar ze společnosti Bramac, která se solárními systémy zabývá. Příprava vody pro bazén samozřejmě ještě tuto plochu zvětšuje.
Takto velké zásobníky vody musíte mít, abyste se dostali na dostatečnou kapacitu ohřevu teplé vody pro domácnost. Není v tom ale započítané vytápění či ohřev vody pro bazén.
Kolik peněz máte v kapse?
Pak se musíte zaměřit na to, kolik financí do systému chcete vložit. Existují jednoduché nádobové ohřívače vody, což není nic jiného než kulatý válec natřený černou barvou. To je samozřejmě nejlevnější varianta, ale z hlediska účinnosti, funkčnosti a hygieny (v nádobě se velmi často množí bakterie) je to spíš nouzové řešení na venkovní sprchu. Pak můžeme na trhu najít systémy z černých trubek či gumových hadic. Ať je to ve spirálovém provedení, žebříkovém a jiných typech. Zde je účinnost již vyšší, ale na dostatečný ohřev vody pro domácnost to nestačí. Navíc takové systémy výrazně hyzdí střechy a i tady se setkáváme s problémy s hygienou.
Příklad instalace solárních kolektorů do střešní krytiny.
Nejfunkčnější jsou tak velké solární panely s vnitřními kovovými (například měděnými) registry. Ty zachytávají největší množství slunečního svitu, musíme si uvědomit, že sluneční záření je energie s extrémně nízkou hustotou 620 W/m². Panelové sluneční kolektory tak zachytávají nejvíc energie a díky své ploché konstrukci nejrychleji ohřívají vodu v nich obsaženou.
Kam s nimi
Na nerudovskou otázku je tentokrát jednoduchá odpověď – tam, kam svítí nejvíc slunce. Nejlépe tedy na střechy. Samozřejmě, že vzhledem k poloze naší republiky je nejlepší natočení střechy na jih.
Pak si musíme uvědomit, jaký systém nám vyhovuje, jestli stavíme novostavbu, nebo budeme osazovat solární systémy na již stávající střechu. V prvním případě se na našem trhu objevily už takové kolektory, které se vkládají místo krytiny. Stávají se tak součástí domu. Jsou mírně dražší, ale nehyzdí tolik dům a také se ušetří za krytinu.
Příklad instalace nadstřešního solárního systému, která je možné použít i u střech s menším či dokonce nulovým sklonem střechy.
Druhou a levnější variantou je nadstřešní konstrukce. Například firma Bramac nabízí komplexní systémy, které zahrnují nejen samotné kolektory, ale také držáky speciálně upravené tašky apod. Výhodou nadstřešních solárních panelů je jejich snadnější montáž, cena a především možnost lepšího nastavení vůči slunci.
A ještě jedna poznámka. Ať je to jakýkoli systém, kolektory se navíc stávají účinnou izolací od slunce, takže dům pod nimi se nepřehřívá.
O tom, jak správně nakompletovat jednotlivé systémy pro vaši potřebu, kolik to bude stát, na co nezapomenout či jaké doplňky vyžadovat, vám řekneme v příštích dílech našeho seriálu.