Nabídka „testu“ bytu je netradiční, a tak i velmi zajímavá. O to víc, když jde o pasivní dům a byt, který splňuje nejpřísnější standardy. Dobrá. Jsem člověk z paneláku, tak otestuji to, co se tak všude vychvaluje.
Ekologicky, ekonomicky
Začnu popisem bytu, který společnost JRD, která se výstavbou pasivních domů zabývá (například začala již stavět největší pasivní komplex bytových domů EcoCity Malešice), laskavě zapůjčila na test. Jde o přízemní byt 2+kk s předzahrádkou o velikosti 56 m². Pasivní je v tom, že je zcela zateplen dvaceticentimetrovou vrstvou izolace, prvotřídními okny s trojskly a je napojen na náročný systém rekuperace tepla a filtrace vzduchu. Navíc jsou na střeše solární panely, které přihřívají vodu až na 60 °C, což znamená další úsporu, například u myčky na nádobí.
Spotřeba energie u tohoto pasivního domu je 14,2 kWh/m2 za rok. To znamená splnění standardu pasivního domu, který je 15 kWh/m2 za rok.
Pojďme se podívat dovnitř. Zde najdeme především náročnou techniku. Hned za dveřmi je malá šatna, kde se za posuvnou stěnou skrývá technická místnost. V ní objevuji fantastickou změť techniky. Je zde elektrický kotel, který přihřívá teplou vodu, je zde celá jednotka systému rekuperace a filtrace. Malý filcový filtr leží na ukázku i na stolku pod jednotkou. Má se měnit každé dva měsíce. Ještě tu zaujme ohromná pojistná a rozvodná skříň, za kterou by se nestyděly ani závody ČKD v době největší slávy. Co to všechno znamená? Výsledek je ten, že veškeré vytápění, ohřev vody, svícení apod. ročně spotřebuje jen 2000 kWh elektřiny za rok, a to ještě navíc v levnějším tarifu (jen 4 hodiny denně jsou za standardní cenu), který dodavatel nabízí pro tyto typy domů.
Luxusně a pohodlně
Teď ještě obhlídka bytu "obyčejným uživatelem". Byt je zařízený velmi vkusně. To znamená, že tohle je design, který je moderní, elegantní a funkční a nezestárne ani za několik desítek let. Podtrhují to třeba už kvalitní dveře, kování, použité materiály, tapety na stěnách, difuzní osvětlení… Jen chodba mi připomíná to, že práce designéra není jen pro legraci. Že designér je králem prostoru, a jaký král, takové je jeho království. A tenhle král kralovat uměl.
Luxusní sprchový kout
Levá strana úzké chodbičky má dvoje dveře, za kterými je toaleta a koupelna. Mezi nimi jsou skleněné mléčné dveře. Takže buď může majitel mít zavřeno, a oddělit tak obě intimní místnosti, nebo je spojit. První varianta neznamená, že by pak přišel o možnost umytí rukou. Malé umyvadélko je i zde. Hned vedle velké vestavěné skříně na úklidové prostředky, ručníky…
Druhá strana chodby nabízí vstup do ložnice. Malé, jen s dvojpostelí. Na protější stěně pak objevuji krásné překvapení – vestavěnou skříň, která má uprostřed skleněný průhled do obýváku, ve kterém je lihový krb.
Tak vzhůru do hlavní obytné místnosti. Tady je místnost lehce přepažena vztyčenou televizní stěnou. Sedačka sedí zády ke stěně a nad ní je velký lustr. Po pravé straně pak je druhá strana vestavěné skříně s krbem, kterou jsme viděli v ložnici. A zase překvapení – i z této strany jsou skryté úložné prostory. Na druhé straně pokoje je pak kuchyně. Vkusně zařízená, jednoduchá, s velkou úložnou skříní po straně s vestavěnou troubou a lednicí. Mrazák zde není.
Stůl je součástí kuchyňské linky a jde o zvýšený barový pult se čtveřicí barových židliček.
Tak jak?
Ale tohle si může zařídit každý jinak. Mě zajímá to, jak se tu žije a dýchá. Především je třeba říct, že tento byt je trochu netypický. Má totiž teplovzdušné vyhřívání velkými otvory v podlaze. Co to znamená v praxi? V celém bytě je stejné klima. Nastavíte si dvacet stupňů, tak budete mít stejně v obývacím pokoji, jako v ložnici, koupelně apod.
Průhled z obývacího pokoje do ložnice se dá zakrýt nebo se zde může zapálit lihový krb
Dnes se už tento systém moc nepoužívá – jde o sice luxusní a drahou záležitost, ale s horší regulací. A to je asi největší problém, jaký s bytem mám. Rád spím při otevřeném okně na čerstvém vzduchu. Teplota v ložnici by podle hygieniků také neměla překročit dvacítku, ale to je zase na zbytek bytu málo. Navíc mám čerstvě narozeného syna a ten by měl spát při teplotě mezi 16-18 °C. Takže v tomto ohledu mi byt nevyhovuje.
Usedám do sedačky a čekám typický hluk z okolí. A nic. Je tu ticho jako v hrobě. Velká izolace znamená i naprosté omezení okolního hluku a až kukavůz o sobě dá uvnitř trochu vědět. Jsem z toho celý nesvůj. Bydlím v širším centru Prahy, kousek od tramvají, hlavní ulice a ruch mi už připadá jako standardní součást života. Ale dokázal bych si na to zvyknout velmi rychle. Je tu pohoda a klid.
Tak dál. Vaření je seriál pro náročnější diváky. Při každém vaření se musí zapínat odsavač par, aby páry a výpary nepronikaly do pokoje, ale šly rovnou do rekuperátoru a pak pryč. Jenže ne vždy se to podaří. Smažit řízky bych v bytě s rekuperací asi nechtěl. Za jak dlouho se to vyvětrá jen s pomocí výměníku vzduchu? Těžko říct. Já si řízky smažit netroufl.
Přemýšlím nad tím, jestli je budova stejně tak zaizolovaná zvenčí dovnitř jako na opačnou stranu. Co v létě, když slunce rozpálí asfalt do černé břečky lepící se na podrážky bot? Tuhle odpověď dostávám snadno – všechna okna mají velké horizontální venkovní žaluzie. Elektricky ovládané. Takže stačí nastavit slunci jejich pláty a teplota se podle ředitele JRD Jana Řezába nevyšplhá přes 26 °C i v nejteplejším létě. A on to vědět musí. Bydlí hned ve vedlejším domě, stejně jako další pracovníci firmy. Je pěkné vidět, že sami věří tomu, co nabízejí jiným.
