Abychom si zachovali v zimním období v domech a bytech tepelnou pohodu, topíme. Pokud však máme dům špatně izolovaný bude spotřeba tepelné energie daleko vyšší než u domu, který bude mít dobrou izolaci. No chceme-li tedy minimalizovat spotřebu tepelné energie a přitom si zachovat tepelnou pohodu, bude zapotřebí podívat se na tepelnou izolaci. Je však třeba říci, že dodatečně izolovat jakoukoli konstrukci je vždy složitější než dobrou tepelnou izolaci udělat při stavbě. K zateplování je možno použít různých systémů využívající tepelnou izolaci, která je pak z vnějšku opatřena povrchovou úpravou, tj. obkladem, tenkovrstvou či klasickou omítkou. Druhou možností je použít tepelněizolační omítku, která nám může pomoci při vytváření různých plastických reliéfů atd. U tohoto materiálu se však můžeme setkat s problémem, že obvykle nelze aplikovat dostatečně silnou vrstvu, která by zajistila vysoký tepelný odpor, které můžeme dosáhnout například nalepením 100 mm pěnového polystyrenu. Při menší tloušťce je konstrukční tloušťka tepelněizolační malty stejná jako při použití například pěnového polystyrenu, protože k jeho tloušťce nesmíme zapomenout ještě připočítat lepicí materiál a tenkovrstvou povrchovou úpravu. Tam, kde je pod deskovou tepelnou izolaci potřeba opravit omítku, může dokonce tepelněizolační omítka vyjít jako vhodnější řešení. Její výhodou je také nehořlavost a stejnorodost, takže nemůže docházet k prorýsování spár. Ke kondenzaci vody dochází při nižších teplotách, a proto je lepší dodatečnou izolaci umisťovat na vnější povrch konstrukce, aby teplota konstrukce nepoklesla, ale naopak stoupla. Kondenzace vody neboli difuze vodní páry je jev, kdy vodní páry pronikají konstrukcí. Vodní pára, stejně jako každý jiný plyn, má snahu zaujmout veškerý dostupný prostor a vyskytovat se v něm rovnoměrně. Pokud například má vzduch teplotu 20 °C a relativní vlhkost 60%, pak je v 1 m3 přes 11 g vody. V zimě je toto teplota vzduchu v místnosti, venku je ovšem například – 15 °C a relativní vlhkost 84%. To odpovídá přibližně 1 g vody v 1 m3 vzduchu. Proto se vodní pára snaží dostat z interiéru do exteriéru, a to poměrně značnou silou. V tomto konkrétním případě se jedná o tlak, kterým se snaží pára proniknout skrz obvodové konstrukce 1,26 kPa. Pak se může lehce stát, že vodní pára může pronikat i materiály, které jsou vodonepropustné. A to, že vodní pára proniká konstrukcí může opětovně způsobit, pokud poklesne teplota pod teplotu rosného bodu, že difundující vodní pára zkodenzuje na vodu a ta může způsobit rozpad konstrukce, výskyt plísní na povrchu nebo minimálně snížení tepelněizolačních schopností konstrukce. Tepelnou izolaci můžeme dát na vnitřní stranu konstrukce pouze po propočtu, že nedojde ke kondenzaci. Umístění tepelné izolace z vnější strany má také obvykle tu výhodu, že nám odpadá řešení téměř neřešitelných tepelných mostů (například v místech stropů či vnitřních stěn). V případě dodatečných tepelných izolací je zapotřebí postupovat velmi obezřetně a pečlivě – je nutné zvážit veškeré souvislosti. Pokud si necháme zpracovat nabídku od dodavatelské firmy, měli bychom požadovat tepelnětechnické výpočty, a to ztrátu tepla za rok před a po zateplení, bilanci kondenzace vodní páry (to znamená kolik vody za rok zkondenzuje a kolik se vypaří). Rovněž bychom měli mít ujasněné řešení všech detailů, zejména přichycení tepelné izolace k objektu, řešení parapetů, ostění (míst okolo oken), nároží, napojení na sokl a na atiku a případná další problematická místa. V takovém případě nejlépe uděláme pokud si necháme ideální řešení detailů zpracovat na počítači některým programem, který jasně ukáže slabší místa tepelných izolací a případné možné řešení.