Dům bez střechy není domem, to jistě uzná každý. Kvalitní střecha tvoří jeden ze základních prvků každého domu a nelze se bez ní obejít. Není ovšem střecha jako střecha, vlastně je pokaždé jiná. V zásadě ji však rozlišujeme na dva druhy – na střechy ploché a šikmé. Druhů střech je samozřejmě víc, ale protože tyto dva druhy jsou nejužívanější bude řeč především o nich. Rozdíl není jen ve tvaru střechy, ale především v konstrukci. U plochých střech tvoří nosnou konstrukci poslední podlaží. U střech šikmých pak obvykle krov, který se provádí převážně dřevěný, ale využívá se hojně i jiných materiálů, především oceli pro lepší využití prostoru podkroví. Nyní tedy důkladněji probereme charakter střech plochých. Tyto střechy mají malý spád, obvykle okolo 3 % (tj. 3 cm na jeden metr délky), ovšem mohou být úplně bezespádové či se spádem 10 i více procent. U nás nepatří k oblíbeným, především pro špatné zkušenosti s pojené s vodní izolací. Takový špatný posudek si tyto střechy zasloužily jen tím, že se nedodržovaly technologické postupy a často se pro jejich zhotovení používaly nevhodné materiály a chybné konstrukce těchto střech. I přes to je však pravdou, že pro naše klimatické podmínky se ploché střechy příliš nehodí, neboť v zimním období se na nich hromadí sníh, který příliš zatěžuje konstrukci stropu. S uvedených důvodů se proto doporučují používat jen tam, kde naleznou své opodstatnění z technických nebo estetických důvodů. Pokud tedy zvolíme plochou střechu, musíme při jejím návrhu počítat s tím, že se vodní pára v zimně snaží proniknout z interiéru do exteriéru. My tedy musíme postupu vodní páry důsledně zabránit již na vnitřním líci konstrukce, nebo jej naopak umožnit. Rozhodně nesmí dojít k situaci, kdy se vodní pára prodere skrz celou konstrukci střechy a jejímu odvětrání do exteriéru zabrání až hydroizolace. Což má za důsledek jedině to, že vodní pára pod ní zkondenzuje a v létě, když na střechu zasvítí slunce se voda opět promění v páru a protrhá hydroizolaci. V hodnou hydroizolací pro ploché střechy jsou modifikované asfaltové pásy, různé fólie i stříkaný pěnový polyuretan. U těch střech, kde je splněný požadovaný minimální spád, je možné použít plechovou krytinu z ocelového pozinkovaného plechu, mědi či titanzinkového plechu. Při vhodně navržené skladbě je samozřejmě možné použít i klasický horký asfalt. Na tyto střechy lze použít i horký asfalt vytužený lepenkami s nosnou textilní vrstvou a pokud vše bude odpovídat technologii tohoto typu střech mohou vydržet bez poruch přes 50 let. O charakteru plochých střech je to vše a co se týče střech šikmých, tak o nich až v dalším pokračování článku - NA TÉMA STŘECHA II.