V životě téměř každého člověka se vyskytne potřeba postavit nový stavební objekt nebo opravit stávající. Zpravidla není však schopen uskutečnit svoji představu vlastními silami a je proto nucen spolupracovat s dalšími osobami, které mu poskytují potřebné zboží a služby za určitou úplatu. I na stavebním trhu má takovýto obchod jistá rámcová pravidla, která jsou určena právními normami a dále vzájemně dohodnutá pravidla, která jsou vyjádřena v konkrétních smlouvách. A jak to tedy chodí mezi partnery na stavebním trhu? Osoba (stavebník), která hodlá stavět, je nazývána investorem, neboť investuje vlastní prostředky do stavebního díla. Investor má vlastní představu o stavebním díle, a to věcnou, časovou a finanční. Potřebuje však konkrétně a dostatečně podrobně definovat, co chce stavět, zajímá ho, kdy a jak je možné stavět a jak to bude drahé. V takové situaci se pak investor obrací raději na odborníky, kteří jsou schopni rozpracovat jeho představu a realizovat ji. Potom se stává zákazníkem, který nakupuje potřebné služby a zboží na stavebním trhu od svých obchodních partnerů. Nejlepším prostředkem pro definování stavebního díla je projekt stavebního díla, který zpracuje Projektant (architekt, inženýr). Je dobré, když projekt obsahuje vedle výkresové části a technické zprávy rovněž výkaz výměr prací včetně specifikace materiálů, případně orientační rozpočet nákladů a předpokládanou cenu. Součástí projektu může být také návrh časového plánu. Dalším partnerem bude zřejmě osoba, která stavbu připraví a realizuje, čili definuje jak se bude stavět. Jedná se zpravidla o stavební firmu (právnickou nebo fyzickou osobu), která bývá označována jako dodavatel. Investor, projektant a dodavatel jsou tedy přímými účastníky výstavby, tedy jistého investičního projektu. Všichni mají další partnery - nepřímé účastníky, kterými jsou například úřady státní správy (stavební, finanční, katastrální apod.), peněžní ústavy, dále inženýrské, konzultační a poradenské firmy.