Každý den svítí slunce dolů na zem a zásobuje nás silným proudem energie. Energie obsažená ve slunečních paprscích se nazývá sluneční (solární) energie. Slunce vydává každých 15 minut tolik energie, kolik se jí spotřebuje na Zemi za celý rok. Tak proč bychom takovou energií měli plýtvat, místo toho, abychom se jí naučili využívat? Sluneční energie může být využita mnoha různými způsoby. Může být použita k růstu rostlin, k vaření pokrmů, k ohřevu vody a domů a k výrobě elektřiny. Někdy možná budeme používat sluneční světlo k pohonu většiny aut a letadel. Na rozdíl od dalších paliv, která používáme, je sluneční energie obnovitelná, zatímco zásoby uhlí, plynu a ropy jsou omezené. Jednou budou spotřebovány a budou navždy pryč. Ale slunce bude svítit dál (snad). Listy na stonku trávy fungují jako přírodní sluneční kolektory, které pohlcují sluneční světlo a pak mění sluneční energii v živiny, které rostlina potřebuje k růstu. I my, lidé jsme přišli na to, že se dá slunečních paprsků využít i jinak než jen na opalování či sušení prádla. Tak například jako pohonu pro automobily. Experimentální auto nepotřebuje zastavovat u benzínové pumpy. Sluneční články na střeše auta zachycují sluneční energii, která napájí baterie a pohání elektrický motor. Báječně upečené horké jídlo vyndavají ze sluneční pece v Kostarice. Sluneční pece mohou dosahovat teplot až 180°C. Většina jídel potřebuje 2 až 4 hodiny na přípravu. Použitím slunečních pecí mohou lidé omezit svou závislost na dřevu, plynu a ropě. Toto vše dokáže slunce, dát do provozu automobil, rozehřát pece a dokonce dokáže zásobovat rodinný dům dostatkem tepelné energie. Střešní sluneční panely zapřáhnou hojné kalifornské sluneční světlo. Více než milión domácností v USA se spoléhá na sluneční panely, že jim ohřejí vodu. Sbírání sluneční energie Slunečními kolektory (včetně těch, které postavíte v projektu "Sluneční energie") využívají sluneční světlo k výrobě tepla. Podívejme se, jak pracují. Většina slunečních kolektorů má dvě hlavní části: černý povrch a kryt vyrobený z čirého skla nebo plastu. Světlo prochází průhledným krytem a uvnitř je pohlcováno černým povrchem. Černý povrch sbírá sluneční světlo podobně jako houba nasává vodu. Když je světlo zachyceno, změní se světelná energie na tepelnou. Tepelná energie způsobuje zvýšení teploty v kolektoru. Plastický nebo skleněný kryt brání úniku tepla. Tepelná energie ohřívá vzduch, který v kolektoru proudí. Pak se sluncem ohřátý vzduch používá k vytápění domů, ohřevu pitné vody a tepelné úpravě jídla. Jak můžeme použít nasbíranou sluneční energii? Teploměr měří teplotu vzduchu v kolektoru. Teplota roste spolu s množstvím zachycené sluneční energie v kolektoru. Plastický obal zachycuje teplý vzduch uvnitř kolektoru. Černý papír pohlcuje sluneční světlo. Když je světlo nasbíráno, vzniká teplo. Kovová nádoba uchovává nasbírané teplo. Tuto energii lze samozřejmě s výhodou využít i u rodinných domů, je ovšem nutné dbát na architektonické přizpůsobení stavby už ve fázi projektu. Sluneční energii lze využít dvěma způsoby: aktivně (pomocí slunečních kolektorů) nebo pasivně (teplo se jímá pomocí velkých prosklených ploch na jižní straně domu, před níž bývá velmi často ještě předsazen solární skleník či zimní zahrada). Oba způsoby lze samozřejmě kombinovat. Vzniká tak celý nový směr, tzv. sluneční architektura. Ve světě už jsou takové stavby, které dokáží ušetřit až polovinu nákladů na vytápění, poměrně běžné. U nás jde zatím spíš o bílé vrány, ale pár příkladů bychom už také našli (např. rodinné domky v Dobříši a u Mníšku pod Brdy). Úspor energie se v nich dosahuje důsledným situováním obytných místností k jižní straně a pomocných místností na sever, dále důkladnou izolací, zimní zahradou a dalšími prvky. A jaké jsou náklady na takový dům? Samozřejmě, že zimní zahrada, okna s trojsklem, dvojité zasklení vnitřních dveří i izolace cenu domu o něco zvýšily. Jenže ceny energií budou stoupat a stoupat a stoupat....