Hřejivý oheň plápolajícího dřeva patřil po staletí k symbolům domácí pohody. Později bylo dřevo vystřídáno uhlím a v druhé polovině 20. století se začalo topit elektřinou a plynem. Řada obcí však ještě ani nestačila přejít na plynofikaci a za dveřmi je zdražení. Už dnes je jasné, že plyn nebude zdaleka tak výhodný, jak se zdálo na počátku 90. let a o elektřině lépe nemluvit. Zejména obyvatelé rodinných domků berou do ruky tužku a začínají počítat, zda by přece jenom nebylo lepší přitápět stejným palivem, jaké používali naši pradědové. Je to sice o něco pracnější, nicméně o dvě třetiny nižší náklady přeci jen stojí za úvahu. Vždyť za vytápění rodinného domku dřevem zaplatí jeho majitelé ročně 10 až 12 tisíc korun, zatímco u zemního plynu se tato částka pohybuje okolo 19 tisíc korun a při použití akumulačního vytápění je to už přibližně 24 tisíc korun ročně. Podle typu domu a způsobu jeho tepelné izolace mohou však být náklady daleko vyšší a co nevidět vzrostou ceny elektřiny a plynu o značné procento. Mnohé z nás asi napadne, že bychom opět mohli začít s uhlím, které je jen o něco dražší než dřevo. Tím bychom však životnímu prostředí moc neprospěli. Levně a ekologicky Z hlediska životního prostředí i naší kapsy se jeví jako nejvýhodnější palivo z obnovitelného zdroje, především tedy dřevo. Při jeho spalování uniká do ovzduší poměrně nízké procento škodlivin a odpad lze bez sebemenšího rizika vyvážet do přírody. Mnohdy dokonce poslouží jako výborné hnojivo zahrádkářům. Jde prakticky o urychlený koloběh, kdy do přírody vrátíme to, co by se v ní stejně rozložilo. A konečně, budeme-li se dřeven zacházet šetrně, nemůžeme ho nikdy absolutně zlikvidovat jako třeba uhlí, zemní plyn nebo ropu. Domácí zdroje Mnohý z nás si nyní položí otázku, zda u nás roste tolik dřeva, abychom s ním mohli i topit. Podle údajů Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem se v ČR ročně těží přes 14 milionů kubíků dřeva. Převážnou část sice dostane dřevozpracující průmysl a papírenské závody, ale přesto něco zbude i na topení.. Jenom odpad vnikající při zpracování může dosáhnout až 30 %, což představuje více než 4,2 milionů kubíků dřeva vhodného pro spálení. Z pilin se pak lisují dřevěné brikety, které jsou daleko výhřevnější. Kde ho vzít? Ke dřevu se můžeme dostat buď přímo v lese, kde mnozí majitelé povolují za drobný poplatek sbírání a prořezávání porostů, nebo ho můžeme koupit už nařezané do metru od vlastníků lesa nebo dřevozpracujících firem za přibližně poloviční částku než v maloobchodním prodeji. Průměrná cena je 250 Kč za jeden kubík dřeva, což je poměrně málo, ale k této částce ještě musíme připočíst náklady za dopravu. V prodejnách paliv se pak můžeme nejčastěji setkat se dřevem, které se dále zpracovává na polena, řezané špalky nebo krátké štípané dříví. Měkké dřevo se hodí především na zatápění, zatímco tvrdé "krbové" se dá spalovat nejenom v domácích topidlech s krbovými vložkami nebo udírnách, ale i v kotlích určených k vytápění celého obydlí. Přibližná cena dvacetikilového kola naštípaného dříví se pohybuje okolo 45 Kč, malý pytel krbového dřeva pořídíme zhruba za 40 Kč a desetikilogramové balení dřevěných briket přijde na 90 Kč. Aby nám dobře hořelo Výhřevnost palivového dřeva závisí na druhu porostu, obsahu pryskyřice a také na jeho vlhkosti. Polena přivezená z lesa obsahují až 50 % vody, a proto se k okamžitému topení nehodí. Ideální vlhkosti, představující zhruba 20 %, dosáhneme asi po dvouletém skladování v suché místnosti. Ne každý však má tuto možnost, a tak bychom se měli při jeho nákupu v prodejně paliv zajímat o to, je-li dřevo dostatečně suché. Při nákupu briket je vhodné se podívat do obalu, zda tam není příliš mnoho drobného odpadu, který svědčí o tom, že se dovnitř pravděpodobně dostala voda. V čem si zatopíme? Na našem trhu existuje celá řada topidel na dřevo či dřevěné brikety. Kdo bydlí v blízkosti lesa, může začít uvažovat o celkovém vytápění dřevem, ostatní jej mohou alespoň výhodně použít k přitápění.V takovém případě si mohou vybrat ze široké nabídky krbových kamen a kamínek vyrobených z litiny nebo ocelových plechů. Záleží-li nám skutečně na tom, aby z komína neodcházely do ovzduší zbytečné exhalace, je dobré sáhnout po kamnech s ekologickým spalováním. V nich se plyny vznikající při hoření mísí s předehřátým vzduchem a znovu zapalují. Výsledkem je větší výhřevnost a "čistý" kouř bez jedovatých exhalací. Na podobném principu jsou založeny i kotle na zplynování dřeva, kterých můžeme využít jako centrálního zdroje k ústřednímu topení. Svými parametry si nezadají s kotli na ušlechtilá paliva typu zemního plynu a jsou nenáročné na údržbu. Jejich obsluha je poměrně snadná, u mnohých stačí přikládat i jednou až dvakrát denně. -šum-