Má-li být elektronické zabezpečovací zařízení účinné, je třeba zajistit, aby na vyhlášení poplachu někdo zareagoval. Pokud má majitel zabezpečeného objektu spolehlivé sousedy, stačí signalizace venkovní sirénou, ovšem i v těchto případech je lepší, je-li informace o poplachu přenášena dálkově. Jednodušší je přenos formou hlasové zprávy, kterou uživatel dostane na svůj telefon, případně na telefony několika dalších spolehlivých osob, nejlepší je ale přenos na pult centralizované ochrany (PCO) u Policie ČR, městské policie nebo soukromé bezpečnostní služby. Policie ČR napojuje pouze objekty nejvyšší důležitosti, pokud jde o městskou policii, záleží na jejím rozhodnutí. Nejrozšířenější je proto přenos na PCO soukromé bezpečnostní služby. Tato služba disponuje buď sama výjezdovou skupinou, nebo má smluvně zajištěn zásah u jiné služby, specializované na zásahovou činnost. Při volbě soukromé bezpečnostní služby je nutné si zjistit nejen cenu za poskytovanou službu, ale především garantovanou kvalitu služeb. Kvalitou služeb se rozumí jednak garantovaná doba dojezdu, jednak rozsah a cena následných úkonů. Mezi následné úkony patří kupříkladu střežení nebo zajištění napadeného objektu až do příjezdu majitele. Napojení na PCO má totiž hlavní význam v tom, že kromě možnosti případného zachycení pachatele přímo při činu zabezpečí objekt proti případnému dalšímu napadení. To je velmi významné, protože jakmile dojde k násilnému vniknutí do objektu, je objekt volně přístupný nejen pro původního pachatele, ale pro kohokoli dalšího. Odpůrci napojování na PCO často argumentují tím, že než přijede bezpečnostní služba, bude už pachatel za horami. Je sice pravda, že napojení na PCO není zárukou chycení pachatele, který popadne pár drahých předmětů a zmizí s nimi než kdokoli stačí přijet, podstatné ale je, že bezpečnostní služba zajistí objekt proti následnému "dovykradení". Podívejme se nyní na možnosti přenosu poplachového signálu. Nejstarší metodou je přenos po telefonní lince. V ČR je tento způsob neprávem zatracován. Nechuť k tomuto způsobu pramení z přetrvávajícího názoru, že je telefonní síť nespolehlivá. To ale dnes ve většině případů neplatí, protože se za posledních 11 let telefonní síť podstatně zkvalitnila. Týká se to nejen ústředen, kdy zavedením moderních digitálních ústředen vzrostla spolehlivost, ale také rozvodů, kdy postupně mizí volně přístupné skříňky a jsou nahrazeny uzamykatelnými rozvaděči. U rodinných domků pak je telefonní vedení zpravidla kabelové, kdy kabel vede do objektu pod zemí a pachatel zpravidla nemá možnost zjistit, kudy je kabel do objektu přiveden. Naprosto nevhodné by bylo použití telefonní linky v případě, kdy je linka napojena kabelem vedeným viditelně vzduchem, naštěstí se takové přípojky vyskytují již jen ojediněle. Nejmodernější systém využívající linky ISDN umožňuje na PCO okamžitě zjistit přerušení telefonního kabelu kdekoli v jeho průběhu, včetně zjištění poruchy vlastního komunikátoru na střeženém objektu. Jedná se o paketový přenos po signalizačním kanálu (D-kanál) prostřednictvím datové sítě X-25. V ČR se velmi rozšířil přenos pomocí radiové sítě. Tento přenos má výhodu v tom, že jej lze uskutečnit i tam, kde není telefonní vedení, jeho hlavní nevýhodou je relativně snadná možnost rušení, aniž by bylo nutné vstoupit do objektu. Svou roli hraje i cena objektového vysílače, pohybující se v relaci 20 – 30 tisíc korun. Radiové sítě jsou z důvodů ceny většinou jednosměrné a kontrolu spojení obstarávají kontrolní relace v nepravidelném intervalu. Přestanou-li ze střeženého objektu docházet kontrolní relace, může jít o záměrné vyřazení vysílače narušitelem, může ale jít také třeba o poruchu vysílače. Horší je, jestliže pachatel zaruší přijímací centrálu. Ta pak ztratí kontakt se všemi objekty, aniž by ovšem měla tušení, který objekt hodlá pachatel napadnout. Velké nebezpečí proto přichází v úvahu v případě, kdy kupříkladu v menším místě existuje jedna bezpečnostní služba, u níž je relativně snadné zjistit, kde má přijímací středisko. V sousedním Německu je proto přenos radiovou cestou považován za málo spolehlivý a jednoznačnou přednost má přenos po telefonní síti. V poslední době se hodně využívá přenos po síti mobilních telefonů (GSM). Využívány jsou dva způsoby. Prvním je přenos pomocí krátkých zpráv (SMS). Problémem tohoto způsobu je, že síť GSM a zejména služba SMS není určena pro přenos poplachových signálů a přenos není poskytovatelem služeb garantován. Nelze také nijak zajistit prioritu poplachového signálu třeba před stovkou gratulací k Novému roku. Zpráva SMS se tak může značně zpozdit vlivem přetížení sítě, stává se, že také vůbec nedojde. Výjimkou nejsou případy, kdy zpráva dorazí další den. Řešením může být způsob, kdy není využívána jen jedna síť, ale sítě dvě nebo tři (v ČR tedy Eurotel, Paegas a Oskar), takže v případě, kdy zprávu nelze doručit po jedné síti přenese síť druhá. Znamená to ovšem speciální přístroj schopný pracovat se dvěmi nebo třemi SIM kartami a samozřejmě i poplatky pro všechny použité sítě. I v tomto případě ale existuje nebezpečí záměrného rušení, dokonce větší, než je tomu u jednosměrné radiové sítě. Jakmile pachatel umístí rušičku poblíž objektu, který hodlá napadnout, rozpadne se spojení komunikátoru na objektu se základnovou stanicí a zpráva nebude odeslána. Existuje samozřejmě možnost, aby provozovatel sítě GSM poskytoval bezpečnostní službě informaci základnové stanice o tom, že ztratila spojení s objektem, to ale službu učiní nákladnější. Dalším problémem je fakt, že provozovatelé sítí občas provádějí (zejména v nočních hodinách) údržbu a výměnu softwaru základnových stanic, může se proto stát, že síť nemusí být vždy plně funkční. Druhým způsobem je přenos formou datového přenosu. Datový přenos je sice obecně spolehlivější než přenos pomocí SMS, platí zde ale obdobná omezení, týkající se možnosti rušení nebo nefunkčnosti základnových stanic. Lze říci, že přenos po síti GSM je celkem dobrým kompromisem tam, kde není jiná možnost, je ale nutno zvážit, zda je vhodné jej použít pro objekt s vyššími riziky. U vysokorizikových objektů jako jsou banky, klenotnictví, obchod se zbraněmi nebo objekty mimořádného významu je třeba vždy zajistit dvě nezávislé přenosové cesty, obě srovnatelně spolehlivé. -www.telenot.cz-