I na sídlišti lze bydlet útulně

I na sídlišti lze bydlet útulně

Není sídliště jako sídliště. Šedivé králíkárny budou u nás sice vzbuzovat nelibost u řady generací, objevují se však již první urbanistické vlaštovky, které dokáží představit život na okraji města v daleko příjemnějším světle. Architekti nám ukázali, že obytné bloky nemusí mít vždy tvar nevzhledných krabic, ale mohou...

Není sídliště jako sídliště. Šedivé králíkárny budou u nás sice vzbuzovat nelibost u řady generací, objevují se však již první urbanistické vlaštovky, které dokáží představit život na okraji města v daleko příjemnějším světle. Architekti nám ukázali, že obytné bloky nemusí mít vždy tvar nevzhledných krabic, ale mohou za určitých okolností vytvořit dokonce atmosféru útulného domova. Takovým příkladem je „Obytný blok J“ se zahradou a suterénní hromadnou garáží v Praze na sídlišti Černý Most v Bobkově ulici. Jak tato stavba vznikla a čím se liší od klasické sídlištní zástavby, jsme se zeptali ing. arch. Jana Staška, spoluautora projektu.

Kdy a proč se zrodil záměr na výstavbu tohoto komplexu?
Počátek nového urbanismu této stavby je někde mezi léty 1992 až 1994, kdy vznikla první studie obytného bloku s podzemním garážováním. Jednalo se o zakázku Magistrátu na nájemní byty, které jsme chtěli přizpůsobit moderním standardům bydlení s tím, že se vejdeme do určitého rozpočtu, který jsme měli k dispozici. Magistrát nám stanovil podmínky, co se týká skladby bytů, jejich rozměrů a vybavení kuchyní a my jsme podali návrh, který vyjadřoval naše představy a současně se vešel do finančního limitu.

Čím je tato zástavba typická?
Především přístupem, jakým jsme se zmocnili studie celého obytného souboru v okolí stanice metra Černý Most. Naši architekti pracovali ve třech skupinách, z nichž každá dostala odpovídající část zástavby. I když jsme museli dodržet určitá společná kritéria a pracovat jako jednotná skupina, tak každá z těch tří částí má svá určitá specifika, kterými se liší od ostatních. U každého objektu je jiná plastika fasády, která je ovlivněna urbanistickou situací, orientací ke světovým stranám, skladbou bytů a dále je tady rozdíl v barevném řešení. Je zde ovšem rozdíl i v počtu podlaží, která se u jednotlivých objektů pohybují od čtyř do šesti. Myslím si, že toto pojetí působí daleko živěji.

Čím se liší Vás obytný komplex od klasické sídlištní zástavby?
Z našeho hlediska se liší naprosto diametrálně, protože je tady úplně jiný přístup. Dříve o veškerých možnostech rozhodoval dodavatel svými technologickými možnostmi, zatímco dnes tvoří architekt do značné míry svobodně. Sám si za svou práci odpovídá, cítí z ní uspokojení a sleduje jakým způsobem byly splněny požadavky, podle kterých byla navržena.

Můžeme být trochu konkrétnější, co třeba taková koupelna?
Koupelna se oproti dřívější zástavbě o trochu zvětšila. Nejběžnější rozměr je 2 x 2, 30 m, tedy zhruba 4, 5 m2, u dvougeneračních bytů pak měří okolo 5, 5 m2. Větší rozlohu jsme si nemohli dovolit, protože jsme byli vázáni finančním rozpočtem. Diametrální rozdíl oproti klasické zástavbě je ovšem v provedení. Žádný umakart ani tapety, vše je obkládáno a i ty nejprostší výrobky sanitární techniky daleko převyšují dřívější standard.

Jak je to s kuchyněmi?
I pojetí kuchyně je oproti dřívějšku zcela jiné. Dříve byla kuchyň chápána jako separovaná buňka, dnes je spíše považována za součást obývacího prostoru. V některých případech je kuchyň dokonce propojena s obývákem, dnes se tomu říká 3 + 0. Je to prostor větší než šest metrů čtverečních, který je součástí obývacího prostrou, ale současně je od něho výrazně oddělen, aby bylo na první pohled jasné, že slouží k vaření. Moderní představa je taková, že by se osoba pracující v kuchyni neměla separovat od rodiny, ale naopak by s ní měla být v neustálém kontaktu. Kvůli výparům je samozřejmě možné oddělit tento prostor zatahovací stěnou, ale ta už je považována za určitý nadstandard, který si nájemník musí instalovat sám.

Změnila se velikost obývacích prostorů?
Snažili jsme se něco přidat, ale není to mnoho, protože se nejedná o nadstandard, ale běžné nájemní byty. Současná norma ukládá, že nejmenší ložnice pro jednu osobu musí mít nejméně 10 m2 a pro dvě osoby 12 m2. My se snažíme, aby to bylo alespoň 14 m2. Obýváky mají v průměru okolo 25 m2.

Design domu do značné míry formují balkóny. Je tomu tak i ve Vašem obytném bloku?
Naše balkóny jsou i kruhově tvarované se zábradlím z děrovaného plechu. Není to však pouze designérská záležitost, svým zaoblením a půdorysným tvarem okolní fasády pomáhají balkóny tlumit hluk z hlavní ulice. Konstrukčně jsou řešeny tak, že betonový blok je upevněn na ocelových nosnících a od konstrukce domu oddělen polystyrénovou vrstvou. Ta zabraňuje přenášení velkých teplotních výkyvů z balkónové konstrukce na vnitřní beton.

Co můžete říci o tepelné izolaci okenních rámů?
Okna jsou plastová a svoji izolační funkci plní, myslím, víc než dobře. Je v tom ale určitý háček. Lidé si dnes myslí, že je ideální absolutně utěsněný byt, ale u novostaveb tomu tak není. Konstrukce zpočátku odpařují určitou vlhkost, která může způsobit plísně. Ideální tedy je, když někdo hodně topí a přitom větrá, to je ale v současné době příliš drahé. Proto již existují systémy, které mají u okenního rámu otvor, jenž se na základě rozboru vlhkosti v bytě sám otvírá. My jsme si ho však z finančních důvodů ještě nemohli dovolit.

Má každý byt vlastní tepelnou regulaci?
Samozřejmě. Na schodišti každého bytu je nainstalován měřič. Stoupačky s horkou vodou tedy nejdou okolo stěn, ale podél schodiště a jsou rozváděny podlahou.

Můžete jmenovat nějaký typicky nový prvek, který jste do Vašeho projektu vnesli?
Řekl bych spíše, že je to staronový prvek. Je to obytná zahrada, která je určena pouze obyvatelům bloku. Základní myšlenka vycházela z běžného typu domu třicátých let, kdy skupina baráků byla propojena zahradou, která se nacházela na rubu domu a byla zvukově odcloněna od ulice. Podobně je tomu i v našem případě. Zahrada představuje jakýsi polosoukromý prostor, kde se mohou lidé scházet a zároveň chrání nejvíce exponované byty před hlukem z ulice. Z toho důvodu je také obehnána zdí, která je místy prosklená. Nájemníci z nižších pater sem mohou vcházet přímo balkónovými dveřmi, ostatní sem mají přístup po schodišti.

Čím Vás tato klasická koncepce zahrady nejvíce zaujala?
Snažili jsme se vytvořit určitou rekreační plochu, která by oživila zástavbu a současně pomohla snížit anonymitu obyvatel žijících na sídlišti tím, že se na zahradě mohou lépe navzájem seznámit. I obyvatelé této části města mají právo na slušný standard.

-šum-
Foto: Architektonický ateliér HÉTA, s.r.o.

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Stavba
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte spolehlivého zedníka?

Zadejte si poptávku v kategoriích: zedník,stavby.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Sádrokartony, podlahy, izolace, zednické práce, Stavba RD Praha , Výstavba RD Troja Praha 8.