Všechny živé organismy lze z hlediska původnosti jejich výskytu na určitém území rozdělit do dvou základních skupin - na druhy původní čili autochtonní a druhy nepůvodní (cizokrajné) neboli exotické. Mezi exotickými druhy pak tvoří zvláštní podskupinu tzv. druhy invazní. Rozdíl mezi invazními a ostatními exotickými druhy spočívá v tom, že invazní druhy se po svém úmyslném vysazení nebo nechtěném zavlečení začínají velmi rychle, tj. invazně šířit do okolí. Jejich invaze bývá nejen rychlá, ale i silná, takže při ní dochází k vytlačování původních druhů organismů, přičemž některé z nich mohou i zcela vyhynout. Příklady ze zahraničí Typickými příklady invazního šíření jsou králík divoký a kapr obecný v Austrálii. Oba tyto druhy jsou v Česku přinejmenším na části území původní, takže u nás mají i své původní přirozené nepřátele (predátory, parazity, nemoci). V Austrálii ovšem tyto nepřátele nemají, takže se zde velmi rychle rozšířily a vytvořily obrovské populace, které decimují původní místní druhy flory a fauny a způsobují obrovské hospodářské škody. Invaze králíka a kapra do australské přírody jsou učebnicovými příklady toho, k jak obrovským škodám na přírodě i ekonomice státu může vést tak zdánlivě banální čin, jakým je vysazení několika jedinců do volné přírody. Austrálie je totiž obdobně jako např. sousední Nový Zéland vůči invazním druhům mimořádně zranitelná vzhledem ke svému „ostrovnímu“ charakteru, díky němuž se zdejší flora a fauna velmi dlouho vyvíjela bez kontaktu s faunou a florou okolních světadílů. Invazní druhy dřevin v ČR Výskyt invazních druhů se pochopitelně nevyhnul ani České republice. Mezi dřevinami se u nás invazně šíří tři druhy stromů. Vzhledem k tomu, že se v nabídkách školek tyto druhy stromů často uvádějí pouze pod latinskými názvy, jsou jejich latinské názvy zmíněny i v následujícím textu. Prvním z nich je javorovec jasanolistý (latinské jméno Negundo aceroides), někdy nazývaný též javor jasanolistý (Acer negundo), který pochází ze Severní Ameriky. Dalšími dvěma druhy jsou pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), původem z Číny a trnovník akát (Robinia pseudoacacia), pocházející ze Severní Ameriky. Tyto druhy se u nás rychle rozšiřují, především podél různých dopravních komunikací (silnic, železnic), zčásti pak i podél vodních toků. Rychle zarůstají také různé ladem ležící plochy (okraje průmyslových areálů, nevyužívanou zemědělskou půdu apod.). Zvláště velké nebezpečí představují jedinci rostoucí v blízkosti dopravních komunikací vč. parkovišť, neboť jejich semena jsou dopravními prostředky rozvlékána do vzdálenosti často i desítek kilometrů, kde tak vznikají nová ohniska šíření těchto druhů. Tyto druhy stromů jsou u nás bohužel i přes svoji nevhodnost dosud na některých lokalitách vysazovány. Na jedné straně sice některé státní orgány a nestátní organizace v oboru ochrany přírody organizují nebo podporují zásahy proti šíření těchto druhů, na straně druhé se ovšem bohužel tyto druhy stále nacházejí v nabídkách některých okrasných školek. Od školek odebírají tyto stromy často zákazníci, kteří naprosto nic netuší o jejich zhoubném vlivu nejen na naši přírodu, ale i na ekonomiku. Jejich neblahý vliv Zmíněné invazní druhy stromů způsobují mimo jiné i nemalé hospodářské škody, resp. zvýšené náklady na údržbu. V intravilánech obcích velmi rychle obsazují i zdánlivě nepatrná a nevhodná stanoviště, jako jsou např. spáry mezi chodníky a budovami apod.. Osobně mám odpozorováno, že v místech společného výskytu s těmi našimi druhy stromů, které rovněž podobná stanoviště obsazují (javory, bříza), je množství semenáčků invazních druhů zhruba o řád vyšší, nežli množství semenáčků původních druhů. Pokud se semenáčky včas nezlikvidují, mohou pochopitelně způsobit vážné škody na budovách. Řádově vyšší početnost semenáčků invazních druhů s sebou samozřejmě přináší vyšší náklady na jejich likvidaci. Přitom např. akát je dosti odolný proti běžným formám likvidace dřevin. Osoba, která si některý z invazních druhů stromů vysadí např. v předzahrádce svého rodinného domku, si může být jista, že za několik let po první úrodě semen porostou semenáčky v širokém okolí (běžně až 100 m daleko i více) a že z nákladů na jejich likvidaci a práce s tím spojené nebude mít ani ona, ani její sousedé radost. Rychlým obsazováním dočasně neobhospodařovaných ploch způsobují invazní druhy stromů škody i v zemědělství a lesnictví, neboť při obnově hospodaření je nutno nejprve tyto nálety odstranit, což samozřejmě představuje určité zvýšené náklady. Rovněž rychlé zarůstání ploch podél dopravních komunikací (silnic, železnic) těmito druhy znamená, že v dohledné době bude nutno z provozních důvodů (např. udržení rozhledových vzdáleností pro řidiče) přistoupit k jejich rozsáhlejší likvidaci. Nebezpečnost těchto stromů pro přírodu spočívá v tom, že často porůstají různé travnaté a křovinaté plochy, které jsou díky menší nebo nulové intenzitě hospodářského využívání posledním útočištěm některých druhů rostlin a živočichů v jinak intenzivně využívané krajině. Kromě toho např. akát poutá do půdy vzdušný dusík, takže zcela i po jeho případném vymýcení se již druhy rostlin a živočichů vyžadující méně úživné stanoviště vracejí zpět na lokalitu jen velmi problematicky a pomalu. Vzhledem k této nebezpečnosti pro přírodu je na území chráněných krajinných oblastí a národních parků zákonem zakázáno vysazování nejen shora zmíněných invazních druhů, ale obecně všech exotických čili nepůvodních druhů. Na závěr lze shrnout, že pro výsadby invazních druhů dřevin neexistuje vzhledem k jejich rozsáhlým negativním vlivům na okolí žádný argument, který by je ospravedlňoval. V případě výsadeb akátu na extrémních stanovištích (např. při sanaci sesuvů) bývá argumentováno jeho lepší ujímavostí ve srovnání s původními druhy dřevin (javory mléč a klen, bříze bělokorá apod.). S tímto argumentem ovšem nelze souhlasit, neboť přežívání původních druhů lze na takovýchto extrémních stanovištích zlepšit např. přihnojením nebo vylepšením půdy okolo sazenic. Zvýšené náklady na tato vylepšení pro sazenice původních druhů se záhy vrátí v tom, že nevzniknou náklady, resp. škody související se šířením invazního druhu. Při zahradní a krajinářské tvorbě lze vybírat z velkého rozsahu našich původních druhů dřevin. Tam, kde původní druhy nesplňují všechny náročné představy projektanta na estetické působení kompozice dřevin, lze vybírat i z pestré škály těch exotických druhů dřevin, které se invazně nešíří a tak nepříznivě neovlivňují ani naši přírodu, ani soukromé i veřejné rozpočty. Proto by uvedené tři invazní druhy stromů neměly být vysazovány naprosto nikde na území ČR a stávající výskyt by měl být v rámci možností co nejrychleji redukován. -Zdeněk Sedlák-