Zahrada nad naší hlavou

Zahrada nad naší hlavou

Střešní zahrady jsou v naší republice poměrně mladou novinkou. Pomineme-li snahy některých nadšených zahradníků - amatérů, přišly s jejich profesionální realizací projektantské a prováděcí firmy až v průběhu 90. let. Inspirovaly se zejména bohatými zkušenostmi zahraničních evropských firem, které opět čerpaly podklady...

Střešní zahrady jsou v naší republice poměrně mladou novinkou. Pomineme-li snahy některých nadšených zahradníků - amatérů, přišly s jejich profesionální realizací projektantské a prováděcí firmy až v průběhu 90. let. Inspirovaly se zejména bohatými zkušenostmi zahraničních evropských firem, které opět čerpaly podklady pro svou práci z amerického kontinentu, kde se střešní zahrady poprvé objevily na severu USA a v Kanadě zhruba před 100 lety. Historie obytných staveb porostlých zelení je však mnohem starší. Na Islandu se tradičně obkládaly domy travními drny a dokonce i u nás si ve středověku lidé na vesnicích osazovali střechy svých chaloupek skalničkami odpuzujícími blesky. Dodnes se zachovala jejich výstižná jména, jako je například netřesk, slovensky nazývaná strešnica, i když už si mnozí zahradníci ani neuvědomují, odkud se tato pojmenování vlastně vzala.

Zelené střechy dnes
Už od pohledu je jasné, že zelená střecha zcela určitě plní funkci estetickou. Zejména ve městech, kde zelených ploch rychle ubývá, hledají projektanti různé způsoby, jak je nahradit. S tím samozřejmě souvisí i užitná funkce zeleně, která čistí ovzduší a vyrábí kyslík. V mnohých zemích už dokonce platí zákony nařizující obnovu zeleně, která padla za oběť výstavbě. Často je jedinou možností právě zahrada na střeše, která neklade nároky na rozšíření pozemku. Stále více se objevují velké firemní budovy, jejichž střecha se proměnila v nápadnou zahradu, která nahrazuje velkoměstu tolik chybějící zeleně osázené plochy. O něco opatrnější jsou se zaváděním zelených střech majitelé rodinných domků, kteří stále preferují zahrádku pod okny, ale i zde se už objevují první vlaštovky, které začínají této novince přicházet na chuť. Taková zelená střecha má totiž i řadu praktických výhod.

Přednosti střešní zahrady
Bezesporu příjemnou výhodou je zmírňování teplotních výkyvů, které nastávají nejenom během ročních období, ale i mezi dnem a nocí. Kromě toho rostliny a podkladový substrát zabraňují průniku UV záření, chrání povrch střechy před účinky větru a ozónu, čímž automaticky prodlužují životnost hydroizolační vrstvy. Již jsme se zmínili, že zelené střechy také filtrují prach, produkují kyslík a pohlcují oxid uhličitý. Že působí jako zvuková izolace, je celkem pochopitelné. Máme-li na půdě třeba truhlářskou dílnu nebo naše odrůstající ratolest vlastní ve svém podkrovním pokojíku hifi soupravu, budou nám sousedi za takové opatření jedině vděční. Stejnou útěchu přinese zelená plocha i nám, jestliže v blízkosti domu povede třeba silnice. Zelené střechy současně působí i jako prevence proti požáru. Pokud jejich podloží tvoří substrát o minimální tloušťce 3 cm, který obsahuje méně než 20% organických látek, jsou z požárního hlediska považovány za nehořlavé. Musíme však ještě dodržet minimálně 50-ti centimetrový odstup vegetace od okraje střechy, střešních otvorů a vystupujících částí vyšších než 80 cm (např. komínů). Tento prostor se pak obyčejně vyplňuje oblázky. Konečně se počítá i s tím, že tyto střešní zahrádky zadrží až 30% dešťových srážek, což ocení zejména obyvatelé vesnic, kde mají slabší kanalizační síť nebo nemají kanalizaci vůbec.

Kam se hodí?
Střešní zahrady je možné v podstatě budovat na všech střechách. Pokud je sklon střechy malý (do 2o), je třeba použít vhodné materiály pro hydroizolační vrstvu a zajistit dobré odvedení vody z plochy střechy. Pro vybudování zahrádky je ideální střecha se sklonem 2 až 20 stupňů. U střech se sklonem 20 až 40 stupňů se obvykle pod hydroizolační vrstvu vkládají vhodné zábrany proti posuvu (např. zaoblené trámky) nebo se do substrátu vkládají speciální rohože či mříže. Střecha se sklonem nad 40 stupňů není pro zahrádku příliš vhodná, ale současné moderní technologie si dokáží poradit i s touto možností. Je však třeba provést speciální opatření, které cenu zelené střechy navýší.

Typy zelených střech
Současné technologie nám dávají možnost výběru ze tří základních typů střešních zahrad:

1/ typ biotopní má nejblíže k volné přírodě. Jde o zahrádku, která je po výsadbě správně zvolených rostlin ponechána sama sobě a my se o ni nemusíme prakticky starat. Skládá se většinou z rozchodníků a netřesků, jejichž přírodním domovem jsou skalní stěny.

2/ typ extenzivní již vyžaduje minimální údržbu. Je třeba ho hnojit a doplňovat substrát. Zavlažování za nás obstará příroda v podobě průběžných dešťových srážek, které se uchovávají v hydroakumulační vrstvě. Jeho výhodou je relativně malá pěstební vrstva, která dosahuje tloušťky 5 až 18 cm a nezatěžuje tím pádem příliš nosnou konstrukci. Nejjednodušší variantou je osazení rozchodníkem v kombinaci s nenáročnými trvalkami jako je třeba pažitka, kdy vystačíme s vrstvou substrátu 5 až 8 cm. O něco větší vrstvu substrátu v průměru 12 až 15 cm už vyžaduje další osvědčená kombinace vřesu, zakrslého jalovce a trvalek, jako je česnek, zvonek, hvozdík a mateřídouška. Další vhodnou variantou je kombinace divoké trávy zastoupené například kostřavou, lipnicí, ostřicí a kavylem v kombinaci s hvozdíkem, mateřídouškou, kopretinou či jestřábníkem.

3/ typ intenzivní představuje nejnáročnější formu, kdy už můžeme hovořit o skutečné zahradě na střeše. Vyžaduje již pravidelnou údržbu a vlastní závlahový systém. Výška substrátu se v tomto případě pohybuje okolo 30 cm a můžeme v něm již pěstovat i velice náročné rostliny, keře, ale i malé stromky. Tato varianta rovněž klade zvýšené nároky na nosnou konstrukci. Pokud nám však pro ni poskytne rodinný domek potřebnou základnu, můžeme zde plně rozvinout své zahrádkářské umění či využívat tento prostor k rekreaci.

Něco o podloží
Aby naše střešní zahrádka přesně plnila funkci, kterou od ní očekáváme, musí být složena z několika vrstev, z nichž každá má svoji nezastupitelnou funkci. Začíná se hydroizolační vrstvou, která musí být odolná proti prorůstání kořínků. Na ni se pak položí ochranná vrstva z geotextílie, tu zakryje drenážní vrstva odvádějící ze střechy přebytečnou vodu. Po ní následuje hydroakumulační vrstva, jež zase naopak zadržuje potřebnou vodu a zabraňuje tak usychání rostlin v obdobích mezi zaléváním či deštěm. Následná separační vrstva zabraňuje smíšení vegetační vrstvy s vrstvou hydroakumulační. Nakonec se vše překryje vegetační vrstvou vhodnou pro zdárný růst rostlin. Obvykle se skládá z rašeliny, kuliček polystyrénu, zahradnické zeminy, jílu nebo spraše, borové kůry, případně drcených pórovitých kaménků nebo cihel.

Cenové relace
Kompletní cena zelené střešní plochy závisí na typu zelené střechy, spádu, zvolených rostlinách. Tyto faktory mají vliv na použité materiály hydroizolačních vrstev, tloušťku a složení substrátu atd. Vzhledem k tomu se cena za tyto střechy může řádově lišit a je dobré ji nechat spočítat odbornou firmou.

-šum-
Foto: archiv Dektrade, s.r.o.

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Stavba
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte spolehlivého zedníka?

Zadejte si poptávku v kategoriích: zedník,zahrada,stavby.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Oprava chalupy, Novostavba rodinného domu - dřevostavba, Výstavba RD Troja Praha 8.