Staré stromy v okrasné zahradě a krajině

V praxi dnes dochází často ke kácení starých stromů s odůvodněním, že jsou přestárlé, nezdravé apod., a že jejich vykácením a výsadbou malých stromků dojde ke zlepšení stavu životního prostředí. Tento argument má nepochybně svoje opodstatnění tam, kde dosavadní staré stromy ohrožují osoby nebo majetek pádem větví nebo celých kmenů (v blízkosti budov, silnic, na rekreačních plochách, v parcích apod.). Ovšem tam, kde jsou tato rizika minimální až nulová (solitérní stromy v loukách, stromy rostoucí v lesních porostech, podél polních cest apod.), je naopak v zájmu ochrany životního prostředí ponechat tyto stromy na místě až do jejich dožití. Význam starých stromů Na staré stromy a jejich usychající, odumřelé, pomalu tlející a jinak hospodářsky nevyužitelné dřevo je svým výskytem existenčně vázána celá řada vzácných a ohrožených druhů organismů, které pro sebe nedokáží využít zdravé dřevo relativně mladších stromů, jejichž nabídka je v zahradách, sadech a pochopitelně i v lesích dostatečná. Typickým příkladem takovýchto organismů jsou druhy ptáků, hnízdící v dutinách stromů. Ve starých stromech nacházejí v odumřelých a odumírajících částech stromu tito ptáci vhodné dutiny, které mohou využít pro hnízdění. Jiným příkladem je dříve velmi hojný brouk roháč, k jehož vymizení z naší krajiny vydatně přispělo kácení starých dubů. V této souvislosti považuji za vhodné upozornit na to, že určité množství proschlých větví je v koruně starších dubů naprosto běžným úkazem a takovéto stromy mohou dále žít ještě i několik století. Kácení takovéhoto stromu kvůli prosychání koruny několik století předtím, než by fyzicky dožil. Staré stromy a jejich mrtvé a odumírající dřevo nemají sice přímý hospodářský význam, ale poskytují hospodářský užitek nepřímo. Vytvářejí totiž nezbytné existenční podmínky pro řadu přirozených nepřátel lesních a polních škůdců a přispívají tak ke snížení nákladů na ochranu zemědělských a lesních porostů před škůdci. V širším pojetí pak neobhospodařované plochy s přirozeným výskytem starých stromů, tj. pralesovité porosty, představují vodohospodářsky nejúčinnější typ vegetačního pokryvu území z hlediska optimalizace odtokových poměrů. Tato optimalizace spočívá v minimalizaci velikosti povodní na straně jedné a maximalizaci průtoků v období sucha ve srovnání s jinými typy vegetace. Význam pro některé druhy organismů má i mrtvé dřevo ležící na terénu, přičemž platí, že čím větší je průměr takovéhoto kmene či větve, tím lépe, neboť v něm díky větší stálosti podmínek může žít větší počet specializovaných druhů organismů. Svůj význam mají i větší pařezy, a to nejen vlastní dřevo, ale i dutiny pod pařezy, vzniklé vyhnitím kořenů, v nichž zimují někteří drobní živočichové. Vztah k zahradní a krajinářské tvorbě V zahradní a krajinářské tvorbě dosud bohužel převažuje přístup, hodnotící staré stromy jako „přestárlé“ a nemocné jedince, ničemu neprospívající a zabírající místo pro mladé a zdravé. Jak již bylo uvedeno výše, mají v přírodním prostředí staré stromy svoje nezastupitelné místo a jejich kácení přírodu ochuzuje. Podstatný je přitom fakt, že značný význam mají pro řadu druhů i pouhá torza, vysoká jen několik metrů, takže např. některé druhy dutinových ptáků zahnízdí i v torzech o výšce pouhých 2 m. Tam, kde by starý strom ve své plné výšce byl provozně nebezpečný, tzn. ohrožoval by zdraví nebo majetky nebo by urážel estetické cítění městského architekta nebo majitele zahrady, může být často ponecháno alespoň snížené torzo stromu, které je z hlediska řady druhů organismů postačující, a přitom může být pohledově skryto za okolními dřevinami. záleží ale samozřejmě na celkovém pojetí zahrady či parku, neboť i staré stromy nebo jejich torza se v řadě případů nejenže nemusejí skrývat, nýbrž naopak mohou být využity jako esteticky působící „romantický“ prvek. Někdy vyslovované obavy z výskytu škůdců v odumírajícím a mrtvém dřevě starých stromů jsou z valné části plané, neboť na odumírajícím a mrtvém dřevě žijí jiné druhy organismů nežli ty, které působí - škodí na podstatně mladších a vitálnějších porostech v lesnicky obhospodařovaných lesích, zahradách a sadech. V důsledku tohoto poznatku se začíná dokonce v západoevropském lesnictví objevovat přístup, při němž jsou uvnitř rozsáhlejších lesních komplexů ponechávány menší dílčí plochy ke „zpralesovatění“. To má mj. umožnit návrat druhům, vázaným na dřevo starých stromů i dřevo mrtvé, neboť řada druhů těchto organismů se v lesnicky obhospodařovaných lesích téměř přestala vyskytovat. -Zdeněk Sedlák-