Do začátku referenda o našem vstupu do Evropské unie zbývají už jen hodiny. Očekává se, že se občané vysloví pro vstup. Jak se to promítne do oblasti bydlení? Budou nemovitosti po našem vstupu do EU dražší? Nebo naopak dnešní nákupní maratón skončí a ceny bytů poklesnou? Jaké podmínky budou mít při nákupu nemovitostí cizinci? Se vstupem do EU se pojí velká očekávání i nejistoty. Zvlášť rozporuplnou kapitolou je v tomto ohledu právě oblast bydlení, zejména cen nemovitostí. Názory odborníků se zde totiž liší takřka o 180 stupňů. Jedni tvrdí, že se vstupem do Evropské unie ceny bytů výrazně porostou, druzí zase hlásají, že po vstupu do Unie ceny bytů poklesnou, protože se projeví přehřátí dnešní nákupní horečky, která panuje v sektoru nemovitostí. Další razí jakousi střední cestu a říkají, že se toho vlastně tak moc nezmění, že vše bude postupné a pomalé, buď v onom nebo v opačném směru. Jak se v tom tedy orientovat? Cena nemovitostí v České republice závisí na jejich nabídce a poptávce. V současné době je poptávka do jisté míry uměle vyhnána právě obavami, že po vstupu do EU ceny bytů prudce vyletí. Mnozí se na tento fakt snaží spekulovat a doufají, že nemovitost, kterou dnes koupí, za pár let prodají s vysokým ziskem bohatému cizinci. Kvůli velkému zájmu tedy dnes ceny nemovitostí rychle rostou. Ovšem na současný boom poptávky po bytech mají samozřejmě vliv i jiné faktory. K velmi podstatným patří levné a stále populárnější hypotéky a dostupné úvěry ze stavebního spoření. Ti, kdo si dosud nemohli pořídit vlastní bydlení kvůli nedostatku finančních prostředků, nyní dostali příležitost tak učinit. Úvěry na bydlení ještě nikdy tak výhodné nebyly, proto zvýšený zájem o ně (a potažmo i o byty) je vcelku pochopitelný. Navíc podmínky na trhu s finančními produkty určenými k investicím do bydlení se stále zlepšují, funguje tu silná konkurence a lze očekávat, že tento trend bude pokračovat i v budoucnu. Proto je poměrně nepravděpodobné, že by po vstupu do EU poptávka náhle ochladla – stále tu bude mnoho rodin, které budou „chtít bydlet“, ať už jako občané EU nebo „jen“ ČR. Z tohoto hlediska tedy není důvod, proč by měly ceny nemovitostí příliš klesat. Proti výraznému nárůstu cen po vstupu do EU naopak mluví malá pravděpodobnost toho, že by se hned po našem připojení k Unii vyrojily spousty koupěchtivých, po českých nemovitostech toužících cizinců, kteří by zvýšili poptávku do té míry, že by to nějak výrazně pohnulo s cenami. Jednak jim ve spekulativním nákupu půdy, domů i bytů bude bránit určité přechodné období, kdy tyto nákupy budou podléhat přísné regulaci, jednak neexistuje příliš mnoho důvodů, proč by po něčem takovém cizinci vlastně v masovém měřítku toužili. Přechodná období omezující nákup nemovitostí ze strany cizinců jsou připravena hned dvě. První je sedmileté (pravděpodobně tedy bude platit do konce roku 2010) a omezuje nabývání zemědělské půdy a lesů zahraničními občany. Během třetího roku bude situace revidována a toto období se může buď zkrátit, nebo naopak až o tři roky prodloužit. Druhé přechodné období je pětileté a vztahuje se na nákup nemovitostí určených k vedlejšímu bydlení (tedy chat a chalup). Neplatí ovšem pro cizince, kteří budou v ČR pracovat nebo se sem natrvalo přestěhují. Právě toto opatření by mělo zabránit spekulativním nákupům nemovitostí. Samozřejmě, i tato opatření se dají obejít stejnými způsoby, jako se to dělalo dosud. Zahraniční zájemce o koupi nemovitosti, kterou nechce trvale obývat, může nemovitost koupit prostřednictvím českého přítele nebo si například může v ČR s minimálními náklady založit firmu a nemovitost koupit „na ni“. Ovšem otázka skutečně je, kolik se takových spekulativních kupců najde a jestli jejich počet bude vyšší právě po vstupu do EU. Jestliže totiž někdo z cizinců chtěl koupit nemovitost v ČR, mohl to stejně dobře udělat i dříve. Skutečně zajímavé lokality – např. v centru Prahy – jsou proto nyní tak jako tak v rukou zahraničního kapitálu, prostřednictvím jeho českých firemních poboček. Naopak je poměrně nepravděpodobné, aby cizinci začali skupovat byty na pražských sídlištích nebo rodinné usedlosti se suchým WC v Dolních Kotěhůlkách. V těchto případech tedy k velkému růstu cen těžko dojde. Na druhou stranu ceny nemovitostí se budou určitě zvyšovat v závislosti na postupném přibližování životní úrovně Čechů a ostatních občanů EU. V tomto případě ovšem nepůjde o skokový nárůst, ale spíše o dlouhodobou a velmi postupnou záležitost. K většímu zdražení bytů by mohlo dojít až v roce 2007, protože do cen se promítne zvýšení sazby DPH na stavební práce v oblasti bydlení. Ta by v daném roce po přechodném období měla přejít ze snížené sazby DPH (dnes 5 %) na sazbu vyšší (dnes 22 %). Co se týče nájemního bydlení, lze očekávat, že jeho ceny porostou daleko spíše po deregulaci nájemného než po vstupu do Evropské unie. Nájemníci se proto musejí obávat úplně jiného strašáka než „zlé Evropy“. Díky deregulaci by se však mohl postupně uvolňovat trh s byty a konečně by se mohlo začít obchodovat s neobydlenými byty, drženými pouze kvůli nízkému regulovanému nájemnému. Protichůdných faktorů, které nakonec mohou ovlivnit ceny českých nemovitostí se vstupem do EU, je tedy více než dost. Je otázka, který z nich se nakonec ukáže jako nejdůležitější a který se projeví nejsilněji. -si-