Poptávka po bytech je u nás v současnosti vyšší než nabídka. Je tedy bytů nedostatek? Nebo je jich dost a jen nejsou k mání? Jsou na tom v Evropě lépe? A kolik tam za bydlení zaplatí? Prožívají tam stejný hypoteční boom jako v České republice? Před vstupem do Evropské unie u nás mnoho lidí podlehlo bytové nákupní horečce a snaží se pořídit vlastní bydlení, „dokud je ještě čas“. Jak jsme ale psali v článku Podraží bydlení po vstupu do EU?, nic dramatického nás pravděpodobně nečeká, a přestože ceny nových nemovitostí budou i nadále pomalu růst, nemusíme se obávat náhlých cenových skoků. Něco navíc nás sice možná budou stát přísnější stavební normy, nicméně ani ty by neměly ceny bydlení vyhnat do nedostupných výšin. Ostatně, co se týče počtu bytů na 1.000 obyvatel, nejsme na tom v evropském ani celosvětovém měřítku vůbec špatně. Podle údajů za rok 2001 a 2002 máme dokonce stejný počet bytů, konkrétně 424, na 1.000 obyvatel jako USA. Z dnešní Evropské unie tak vykazují lepší výsledky jen Francie, Finsko, Dánsko a Německo, které mají více než 450 bytů na 1.000 obyvatel. Hůře je na tom naopak např. Velká Británie či Rakousko, stejně jako naši sousedé, Slováci (pouze 312 bytů na 1.000 obyv.) a Poláci.

Počet bytů na 1000 obyvatel (2001) (vybrané země)
FRAFINDÁNSRNUSAČRVBHUNRAKIRSRPL
491475467452424424417401399327312302

Zdroj: MMR ČR, ČSÚ
Dlužno ovšem podotknout, že ne vždy se definice „bytu“ ve všech zemích shoduje – někdy jsou do této kategorie započítávány např. i hotely, karavany či obytné lodě, proto podobné srovnání může být spíše jen orientační. Přitom podle údajů ze sčítání lidu z roku 2001 je v České republice z celkového počtu bytů trvale obydleno pouze 87,6 %. Mezi neobydlené byty, kterých je přes půl milionu, se ale započítávají i rekreační domácnosti (31 % z celkového počtu neobydlených bytů), přechodně obydlené domácnosti (23 %) a byty nezpůsobilé k bydlení (12 %). Skutečně „volných“ bytů, které někdo drží ze spekulativních důvodů, je tedy méně. Zajímavý je také pohled na vlastnickou strukturu bytového fondu v zemích Evropy. Podle belgických statistik o bydlení v EU tu existují značné rozdíly. Ve většině zemí sice proti nájemnímu bydlení převažují byty užívané přímými vlastníky (např. ve Španělsku je to 83 % všech bytů, v Řecku a Belgii přibližně 74 %, výrazně vyšší podíl má osobní vlastnictví i v Portugalsku, Finsku a Velké Británii), ale existují i výjimky. Silný podíl nájemního sektoru má např. Německo, přibližně stejné podíly nájemního i vlastnického, většinou s mírnou převahou vlastnického bydlení, jsou pak v Dánsku, Holandsku, Rakousku nebo Francii. Pokud jde o Českou republiku, údaje ČSÚ z roku 1994 říkají, že nájemní bydlení zde tvořilo plných 57 % bytového fondu, zatímco vlastnický sektor 42 % (1 % představovaly ostatní důvody k užívání bytu). Přitom 27 % bytů bylo státních či obecních, 19 % tvořila státní bytová družstva a 40 % (tedy drtivou většinu vlastnického sektoru) představovalo bydlení ve vlastních rodinných domech. Vzhledem ke stále probíhajícím privatizacím lze ale očekávat, že se struktura bytového fondu během 2. poloviny devadesátých let změnila ještě trochu ve prospěch vlastnického sektoru. Kde se za bydlení nejvíc platí? Je jasné, že kupní síla Čechů je úplně jiná než třeba obyvatel Německa nebo Francie. Proto je s českým platem život „na západě“ vždycky náročnější. Dražší jsou pro nás samozřejmě i nemovitosti (ačkoliv, jak se můžete dočíst v seriálu Kupujeme nemovitost v zahraničí, nemusí to být vždycky tak drahé, jak bychom si mohli myslet). Přesto platí, že bydlení je v EU dražší i v případě, že odhlédneme od rozdílů v kupní síle. Jestliže totiž porovnáme strukturu peněžních výdajů domácností v jednotlivých státech, zjistíme, že v západních zemích jsou výdaje na bydlení prakticky vždy nejvyšší položkou celého portfolia. V kandidátských zemích, včetně České republiky, jsou však většinou až na druhém místě za výdaji na potraviny. Podíl výdajů na bydlení, vodu a elektřinu v České republice (přibližně 18 % všech výdajů) je srovnatelný s Velkou Británií, Itálií, Rakouskem či Irskem, ovšem v rámci EU patří spíše k nižšímu průměru. Např. ve Švédsku na bydlení věnují celých 30 % celkových výdajů, kolem 25 % pak zaplatí v Německu, Belgii či Finsku. Velmi nízký procentní podíl (pod 15 %) ve výdajích představuje bydlení jen ve Španělsku či Portugalsku, z kandidátských zemí pak např. ve Slovinsku.

Struktura peněžních výdajů domácností v % (1999) (vybrané evropské země)
Bydlení, voda, eleltřina a jiná palivaZařízení a vybavení domácnostíPotraviny a nealko. nápojeDopravaRekreace a kultura
SRN24,37,2