Tak jako u ostatních druhů primárních paliv posuzujeme jejich vhodnost pro vytápění pomocí několika veličin. Chemickým rozborem zjišťujeme obsah hořlavých látek jako jsou uhlík, síra, metan, oxid uhelnatý CO, dále pak obsah nehořlavých složek, ze kterých po spálení vznikne popel. Mezi ně řadíme i vodu. Ta palivo velmi znehodnocuje, protože část tepla je spotřebována k jejímu vypaření, čímž se snižuje tepelný výkon zařízení. Výhřevnost paliva je teoretická veličina udávající množství tepla vzniklé dokonalým spálením 1 kg tuhého paliva při stálém tlaku. Je zmenšená o teplo potřebné k vypaření vody obsažené v palivu. Z toho plyne, že výhřevnost stejného druhu se mění podle aktuálního obsahu vody a zemin. Pro dobré spalování je potřeba zajistit dvě základní podmínky 1.) palivo musí být zahřáno na zápalnou teplotu Dřevo měkké: 280oC Hnědé uhlí: 350oC Černé uhlí: 450oC Antracit: 500oC Koks: 680oC 2.) je třeba přivést dostatečné množství vzduchu (kyslíku), který se musí dobře promíchávat s palivem. Jeho množství není zanedbatelné.
| Palivo | Skutečná potřeba spalovacího vzduchu |
| Dřevo měkké | 6-8 m3/kg paliva |
| Hnědé uhlí | 9-11,5 m3/kg paliva |
| Černé uhlí | 13-16,5 m3/kg paliva |
| Antracit | 15-20 m3/ kg paliva |
| Koks | 14-47 m3/kg paliva |
Při dokonalém spalování se všechen uhlík spálí na oxid uhličitý CO2. Při spalování nedokonalém (nevhodná technologie, nízký přísun vzduchu, vysoká vlhkost paliva) zůstává část uhlíku v popelu, část se slučuje s vodíkem na metan a část se spálí pouze na jedovatý a hořlavý oxid uhelnatý. Zbytek je odváděn komínem ve formě prachu a sazí. Při výběru zařízení je potřeba přihlížet na to, jakým způsobem probíhá spalování a jakou část tepla uloženém v palivu dokáže využít, neboli jaké množství hořlavých látek v palivu dokáže využít pro výrobu tepla. O tom vypovídá jednotka zvaná účinnost, která je podílem skutečně vyrobeného tepla z jednotky paliva a výhřevnosti jednotky paliva. -Miroslav Gotz-