Jaký dům si postavíme?

Náklady na pořízení vlastního domu představují asi ten největší výdaj, který průměrná rodina ve svém životě vynaloží. Nelze se tedy divit, že se většina lidí snaží dům pořídit co nejlevněji. Ale vzhledem k tomu, že většina z nás se ke stavbě rodinného domu rozhodne a své rozhodnutí naplní jen jednou, tak není radno na stavbě za každou cenu šetřit. Prostě existuje určitá hranice, pod kterou se slušný dům pořídit nedá. Je ale zajímavé, že většinou se úvahy o ceně domu nedostanou za okamžik jeho dokončení. Tím ale naše výdaje přece nekončí, bydlení v domě nás také něco stojí. Musíme platit domovní daň, odebíráme elektřinu, vodu, plyn, občas něco opravíme či natřeme… Dům stavíme proto, abychom v něm dalších 50 nebo více let bydleli, pak jej odkážeme našim dětem, které tam budou bydlet dalších 50 let. Prostě dům se staví skoro „na věky“, tedy alespoň ve srovnání s ostatními věcmi, které si do něj pořizujeme. Bylo by tedy logické zajímat se nejen o to, kolik stojí jeho postavení, ale také o to, kolik bude stát jeho provoz. V tomto článku se proto zaměříme na jednu část provozních nákladů domu – na spotřebu energie. Pokud si uděláme v domácnosti malý energetický audit, zjistíme, že nejvíce energie (a peněz) spotřebujeme na vytápění, pak následuje ohřev vody a elektřina spotřebovaná na provoz domácích spotřebičů. Zjistíme také, že roční výdaje za energii tvoří nezanedbatelnou částku, tj. jsou někde mezi 10.000 – 30.000 korunami ročně. Pokud do toho započteme i spotřebu energie na denní dojíždění autem do zaměstnání, může to být i podstatně více. Paradoxně tedy dům nejlevněji postavený nemusí být (a zpravidla není) tou nejlepší investicí, pokud na to nahlížíme z dlouhodobé perspektivy svého života. Když investujeme o nějakých 10 % nebo 20 % více, než je ono minimum, můžeme si dovolit např. nadstandardní tepelné izolace, lepší okna a efektivnější způsob vytápění. Nejde zde jen o peníze, ale i o vliv na životní prostředí. Budovy spotřebují přibližně 40 % veškeré vyprodukované energie ve vyspělých zemích, jsou zodpovědné za 30 % emisí CO2 a produkují až 40 % všech odpadů. Přitom vlastně neexistuje žádný fyzikální nebo technický limit pro spodní hranici provozních nákladů na vytápění; s dnešními technologiemi se dá postavit dům s nulovou spotřebou energie (tím myslíme nakupovanou energii) – dům, který vystačí jen s energií slunečního záření, které na něj dopadá. Je třeba říci, že toto je určitý extrém. Přídavné investiční náklady na snížení spotřeby energie až na nulu nejsou v podmínkách střední Evropy a při současných cenách energie ekonomicky zdůvodnitelné. Pokud se ale spokojíme se snížením spotřeby energie jen na polovinu nebo třetinu oproti standardnímu domu a zaměříme se především na snížení spotřeby energie na vytápění, pak se nám zvýšené investiční náklady vrátí a celkové náklady za dobu životnosti domu budou znatelně nižší než u toho standardního a „levného“ domu. Za nízkoenergetický dům se obvykle považuje dům, který má roční spotřebu tepla na 1m² vytápěné podlahové plochy menší než 50 kWh. Dalším stupněm je takzvaný pasivní dům se spotřebou pod 15 kWh/m², který spoléhá na tepelné zisky ze slunce. Co je tedy důležité udělat, pokud chceme stavět dům s malými nároky na spotřebu energie: Do celkové spotřeby energie patří i spotřeba na dopravu. Pokud musíme denně dojíždět za prací, pak může roční spotřeba energie na dopravu být několikrát větší než úspory dosažené nízkoenergetickým návrhem. Záleží tedy na tom, kde dům postavíme a kde budeme pracovat, případně kam chceme jezdit za nákupem a kulturou. Z hlediska čistě energetického je ideální dopravní prostředek jízdní kolo nebo vlak. Dům by neměl být větší, než je třeba, a měl by mít kompaktní tvar. K bydlení využíváme vnitřní objem domu, ale teplo nám uniká jeho obálkou. Čím je poměr plochy a objemu menší, tím lépe. Z tohoto hlediska jsou výhodné např. řadové domky, nebo ještě lépe klasické třípatrové činžáky postavené v řadě v ulici. Sluneční energie představuje pro vhodně navržený dům významný energetický zisk. Je tedy výhodné vybrat si parcelu, kde lze orientovat dům delší stranou s většinou oken k jihu. Pro nízkoenergetický dům jsou okna velmi důležitá. Tepelná ztráta okny je sice vždy větší než ztráta stejně velkou plochou stěny, ale jižně orientovaná okna současně v době slunečního svitu energii pro dům získávají. Pokud snížíme noční tepelné ztráty (rolety, okenice), pak tepelnou bilanci oken zlepšíme. V současné době jsou k dispozici výborná okna použitelná pro nízkoenergetické domy. Pokud chceme maximalizovat tepelné zisky ze slunečního záření, je třeba, aby dům měl velkou využitelnou tepelnou kapacitu. V době, kdy slunce svítí, totiž můžeme okny přijímat více tepla, než je momentální tepelná ztráta domu. Toto teplo ale musíme někam akumulovat, jinak by nám rychle vzrostla teplota v domě a museli bychom okna zastínit nebo teplo odvětrat. Výhodné jsou proto sendvičové stěny, které mají masivní zdivo nebo beton zevnitř a dobrou tepelnou izolaci zvenku. Takto hmotné by pochopitelně měly být i stěny vnitřní. Tepelná izolace musí samozřejmě splňovat požadavky normy. Tyto požadavky jsou ale vlastně jen jakési minimum a je téměř jisté, že za několik let se budou dnešní požadavky jevit jako nedostatečné. Je proto dobré použít raději vyšší úroveň tepelné izolace. Je důležité vyvarovat se takzvaných „tepelných mostů“, jako např. železobetonové nosníky balkonu, neizolovaná podezdívka nebo okolí oken. Čím je tepelná izolace lepší, tím se takovéto mosty projevují více. Je důležité snížit tepelnou ztrátu větráním. Dosahuje se toho použitím nuceného větrání s tepelným výměníkem (rekuperační jednotka). Pro dosažení ještě většího efektu je možno větrací vzduch přisávat skrz trubku uloženou v zemi (zemní výměník), kde se v mrazech znatelně předehřeje a v létě naopak příjemně ochladí. Také lze do rekuperační jednotky zařadit tepelné čerpadlo vzduch-vzduch. Pokud dům nemá výše zmíněnou „nulovou spotřebu energie“, pak je nutné jej nějak vytápět. Velkou výhodou je, když jsou tepelné ztráty tak malé, že není třeba instalovat zvláštní vytápěcí systém a lze se spokojit jen s přidáním topného tělesa do větracího zařízení (to je obvyklé v pasivních domech). Další možností, jak snížit spotřebu energie z fosilních paliv (a snížit finanční náklady na vytápění), je topení dřevem. Je však nutné použít kotel nebo kamna s dobrou účinností, nejlépe s takzvaným pyrolýzním spalováním. V nízkoenergetickém domě je potřeba tepla tak malá, že je třeba ke kotli instalovat akumulační n