Na základě zákona 406 ze dne 25. října 2000 " hospodaření energii", který nabyl účinnosti 1. 1. 2001, musí vlastník budovy vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům . Nedodržení této povinnosti lze pokutovat až do výše 1 milionu Kč. Jinými slovy vlastník budovy nebo společenství vlastníků je povinno zajistit minimálně osazení všech radiátorů termostatickými ventily a hlavicemi. Samozřejmě pokud se chce dosáhnout vyšších úspor a vyššího komfortu je vhodné zavést zvláště v rozsáhlých budovách - školy, nemocnice, hotely, administrativní budovy - programovou regulaci teploty jednotlivých místností s možností řízení přes PC. Zákon neukládá poměrové měření spotřeby tepla v bytech, ale toto poměrové měření doporučuje. V současnosti platí "Vyhláška MMR 372/2001 Sb", která stanovuje pravidla pro rozúčtování nákladů za tepelnou energii na vytápění a nákladů za poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. Způsoby snižování spotřeby tepelné energie Způsobů snižování spotřeby tepelné energie je mnoho - jsou pasivní a aktivní. Mezi pasivní způsoby snižování spotřeby tepla pro objekt patří v první řadě zabezpečení objektů proti nežádoucímu úniku tepla, ať již přídavnou izolací stěn, střech, suterénu, utěsnění oken či dveří, eventuálně jejich výměna za nové, zabezpečující minimální únik tepla. Dalším pasivním prvkem je zdroj tepla (kotel, výměník), jeho rozvody a vlastní topná tělesa. V této oblasti byl učiněn značný pokrok, existují zdroje tepla, i topná tělesa se stále vyšší účinností, tím se snižuje množství paliva na výrobu jednotky tepla, stejně tak rozvody se provádí trubkami měděnými nebo umělohmotnými malého průřezu, čímž se snižují ztráty tepla rozvody. Pasivní způsoby samy o sobě snižují ztráty vyrobeného tepla, ale ještě nemusí znamenat podstatné snížení spotřeby tepla a tím i nákladů za teplo, pokud spotřebu tepla aktivně podle potřeby neovlivňujeme, protože jinak budeme nadbytečné teplo získané zamezením ztrát nebo vyrobené kotlem s vyšší účinností vypouštět ven otevíráním oken. Mezi aktivní způsoby snižování spotřeby tepla patří léta používaná ekvitermní regulace, tj. regulace teploty otopné vody v závislosti na venkovní teplotě nebo spínání kotle podle prostorového termostatu v jedné referenční místnosti (intermní regulace), případně kom-binace obou způsobů, což byl donedávna nejvyšší stupeň regulace spotřeby tepla. Nevýhodou ekvitermní regulace je problém s umístěním venkovního teplotního čidla a problém regulace teploty otopné vody bez ohledu na momentální požadavek na teplotu v jednotlivých místnostech. Nevýhodou intermní regulace je opět problém, do které místnosti prostorový termostat umístit, spínání kotle se řídí pouze podle jedné místnosti, v ostatních místnostech je prakticky nemožné udržet komfortní nebo útlumovou teplotu v určenou dobu. Jedinou dosud známou cestou pro dosažení maximálního komfortu vytápění při maximálně možných úsporách tepla je individuální regulace teploty jednotlivých místností (systémy IRC). Manuální regulace teploty Manuální regulace je nejznámější individuální regulací teploty jednotlivých místností pomocí ručního přestavování termostatických regulačních ventilů. Nasazení těchto regulačních ventilů ovládaných termostatickými hlavicemi, na kterých lze nastavovat požadovanou teplotu v místnosti přináší dílčí úspory, ale daleko menší než si jejich výrobci a uživatelé slibovali. Důvodem je lidská pohodlnost. Statisticky je zjištěno, že 90% uživatelů těchto termostatických ventilů časem zapomene, že vůbec nějakou regulaci má a většinou tyto ventily zůstanou v nějaké nastavené poloze celou dobu používání. Výsledek jejich používání je potom téměř stejný jako s obyčejnými radiátorovými ventily stylu otevřeno – zavřeno. Programová regulace teploty Programová regulace teploty jednotlivých místností je jedinou skutečně efektivní metodou pro dosažení maximálního komfortu vytápění při maximálně možných úsporách. Principem této regulace je, že v každé místnosti, kterou chceme teplotně-časově regulovat je umístěno teplotní čidlo. Topná tělesa (radiátory, konvektory, podlahové vytápění apod.) jsou elektronicky ovládané podle dosažené požadované teploty místnosti, která se programuje individuálně pro 1 místnost (zónu) nebo centrálně pro více místností (zón). Existují firmy v České republice (TRASCO, ETATHERM, BMR, MER, PEVEKO a další) nebo v zahraničí (HONEYWELL, JOHNSON and CONTROLS, SIEMENS, HEIMEIER, DANFOSS, HERZ a další), které programovou elektronickou regulaci teploty místností vyvíjí a nabízí na našem i zahraničním trhu. Poměrové měření spotřeby tepla a vody Pro poměrové měření spotřeby tepla v bytech se používají různé metody vyhodnocování a měření. a) Princip odpařování - na každý radiátor se dávají trubičky s kapalinou, která se odpařuje, podle množství odpařené kapaliny se určuje 1x ročně množství odebraného tepla. Je to velmi stará metoda, používaná již ve dvacátých letech minulého století. Určité opodstatnění měla v otopných systémech vysokoteplotních, kde teplota otopné vody trvale přesahuje 55°C. V podmínkách České republiky se ukázala jako naprosto nevhodná, protože při ekvitermní regulaci se málokdy dosahuje teploty otopné vody vyšší než 55°C a proto indikace je velmi nepřesná. b) Princip změny zabarvení sklíčka - na zpátečku každého radiátoru se instalují sklíčka VIPA a 1x ročně se určuje na základě změny zabarvení sklíčka množství odebraného tepla. Tato metoda je podstatně přesnější než použití odpařovacího principu. c) Princip elektronický - na každém radiátoru se měří povrchová teplota a teplota místnosti a provádí se integrace spotřeby tepla v čase. Jedná se o relativně přesnou metodu měření. Nevýhodou všech tří výše popsaných metod je: - nemožnost registrace vlivu ohřevu bytu stupačkami, který může být velmi podstatný - nemožnost registrace tepla dodaného ze sousedních bytů - nutnost zohlednění bytů podle umístění (nad sklepem, pod střechou, rohový, severní apod.) - nutnost provádět odečty přímo v bytech nebo na patrech domu (radiový přenos) d) Princip denostupňový – Systém TRASCO-MINI 2004 - měřící systém pro teplo a vodu v bytech sestává z bytové měřící jednotky a teplotních čidel bytových, které se umísťují v místnostech, které mají radiátory, cca 20 cm od stropu. Vodoměry jsou připojeny do vstupů bytové měřící jednotky, mechanické počitadlo průtoku je nahrazeno elektronickým snímačem. Bytové měřící jednotky (BMJ) jsou propojeny s nadřazenou domovní jednotkou sběrnicí (DMJ). Domovní měřící jednotka se umísťuje zpravidla do suterénu objektu a slouží až pro 49 bytů. Z domovní měřící jednotky se data z jednotlivých bytů stahují manuálně pomocí displeje a klávesnice nebo do PC v prostředí WINDOWS 95 a vyšší. DMJ komunikuje s BMJ každou minutu. Při této komunikaci se do BMJ přenáší čas a změřená venkovní teplota. BMJ měří teplotu místností 1x za minutu . Každou hodinu BMJ počítá podle příslušného vzorce dodané poměrné teplo a vypočtenou hodnotu uklá