Dobře navržené novostavby rodinných domků se právem pyšní vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi a jejich tepelné ztráty jsou proto téměř vždy menší než 15 kW. To vytváří základní předpoklad pro maximální tepelnou pohodu při minimálních nákladech za energii. Správné využití tohoto předpokladu je ale podmíněno kvalifikovanou volbou zdroje tepla – dnes obvykle plynového kotle. Na první pohled by se mohlo zdát, že to nebude žádný velký problém. Dům s tak malou tepelnou ztrátou musí vytopit prakticky každý kotel, který se vyskytne na našem trhu. Ano, to je pravda. Ale pouze tehdy, pokud provozní náklady a tepelná pohoda nebudou patřit mezi naše priority. Očekáváme-li však ekonomické a komfortní vytápění, stává se právě malá tepelná ztráta domu tím největším problémem. Důvod je prostý. Tepelná ztráta domu uvedená v projektu vytápění je vypočtený hraniční parametr platný pouze při nejnižších venkovních teplotách. V našem klimatickém pásmu je to tehdy, kdy tyto teploty poklesnou pod -12 nebo -15 °C. Statistiky i osobní zkušenosti však napovídají, že jsou to maximálně 2 – 3 týdny v roce. To je méně než 10 % z obvyklých 32 týdnů běžné topné sezóny. Naopak, obvyklé venkovní teploty v zimním období oscilují okolo 0 °C. Tehdy pro vytápění postačí výkon menší než 25 % ztráty daného objektu. U moderních novostaveb tuto okamžitou tepelnou ztrátu představují pouhé 2 – 4 kW. Proto je pro vytápění nutné zvolit takový kotel, který je schopen snížit svůj výkon na tuto hodnotu a garantovat tak nepřerušované vytápění objektu i při venkovních teplotách okolo 0 °C. Pokud není tento požadavek splněn a kotel je provozován mimo svůj pracovní rozsah, začíná tzv. cyklovat. Standardní kotle se startovacím výkonem okolo 6 – 8 kW absolvují takovýchto cyklů okolo 40.000 ročně. Toto číslo vypadá značně nevěrohodně, ale po přepočtu na počet topných dnů v roce představuje pouhý jeden start kotle během 10 minut. Z praxe ale víme, že ani minutové intervaly nejsou výjimkou. Důsledkem těchto cyklů je výrazná nadspotřeba doprovázená zkrácením životnosti zařízení a hrubým narušením tepelné pohody v domě. Toto tvrzení lze doložit na jednom konkrétním případě ze Švýcarska. Řadový rodinný dům v Märstettenu je obýván 4člennou rodinou a má 5 obytných místností – kuchyň v přízemí, 3 pokoje v prvním patře a obytné podkroví. Celkem 180 m2 vytápěné plochy. Přízemí a podkroví je osazeno podlahovým vytápěním, první patro pak radiátory. Tepelná ztráta je blízká 7 kW. V domě byl původně nainstalován kotel s lineární modulací výkonu od 4,8 kW. Tento kotel zde byl provozován v období od 1. 10. 1997 do 30. 9. 1999 a vykazoval roční spotřebu okolo 10.500 kWh. Je to jistě vynikající hodnota, ale kotel se vzhledem k velmi nízké tepelné ztrátě domu vyznačoval neobvykle vysokým počtem startů a nevyužíval své základní přednosti – široké lineární modulace výkonu. Proto byl k 1. 10. 1999 nahrazen modelem s výkonovým rozsahem 0,9 – 9,5 kW. Systém přípravy TUV zůstal původní – teplá voda je připravována ve 120l zásobníku s nepřímým ohřevem. Nový kotel byl sledován v období od 1. 10. 1999 do 30. 9. 2001. První poznatek byl získán téměř okamžitě – počet startů kotle byl silně redukován na 15 % původního počtu. Hmatatelný výsledek přišel v září 2000, jeden rok po přestavbě – spotřeba plynu se snížila z 10.744 kWh na 8.401 kWh. Zima byla ovšem teplejší o 1,6 % denostupňů. Přesto činila úspora po provedeném přepočtu na denostupně neuvěřitelných 20 %. Za období roku 2000/2001 byly výsledky ještě lepší (viz graf). Kotle popisované v příkladu jsou výrobky francouzské firmy GEMINOX, která vyrábí kondenzační techniku od roku 1982 a má vedoucí postavení na trzích ve Švýcarsku, Dánsku a USA. První kotel pro vytápění nízkoenergetických domů uvedla na trh již v roce 1998 a má s touto problematikou mnohaleté zkušenosti. Nabídku firmy GEMINOX tvoří celkem 14 modelů kotlů vhodných do objektů s malými tepelnými ztrátami. -td- Foto: Geminox