Stále více se učíme od svých předků přes mnoho generací zpátky a vracíme se ke starým omítkám z přírodních materiálů, vyráběným i nanášeným tradičním způsobem. Dnes se používá neuvěřitelně široké množství jak základních materiálů i aditiv, tak také široká škála barev, odstínů a metod probarvení. Stále rozličnější jsou také techniky nanášení maltových směsí a konečné úpravy omítek na vnitřních stěnách i na fasádách.

Pár příkladů:

  • Vápenné omítky se využívají například u rekonstrukcí historických, mnohdy památkově chráněných objektů.
  • Silikonové omítky mají výdrž - vyznačují se odolností, kterou jim dává právě přidaný silikon.
  • Mezi rustikální omítky patří hliněné omítky bez příměsí chemických látek, s přirozeným zabarvením a v teplých tónech. Využijete je ve starém vesnickém domě, na chalupě, ale i v novém stylovém rodinném domku.
  • Různé moderní ozdobné omítky nabízejí zajímavé, a přitom maximálně odolné povrchy. Třeba rustikální omítky v středomořském stylu, v typických barvách moře od azurové po zelenkavou, jsou nyní stále oblíbenější.

Zpět do chaloupek za hliněnými omítkami

Hliněné omítky, které se používaly ve venkovských staveních, jsou v současnosti tak oblíbené, že se pořádá mnoho kurzů, kde se zájemci učí míchat tyto maltové směsi a omítat stěny včetně následného typického plastického zdobení stěn.

Osobitost hlíny tkví také v tom, že není nikdy stejná, v různých lokalitách má pokaždé jiné složení a tak i jiný vzhled. Má výtečnou schopnost pohlcovat vzdušnou vlhkost a pak ji postupně a pomalu uvolňovat do místností. Toho se využívá hlavně v zimě, kdy bývá vzduch v interiérech často přesušený - v případě hliněných omítek ale vzdušná vlhkost neklesá pod 40 %. Některé moderní dřevěné nebo i slaměné domy (ty jsou už i u nás) mohou mít na vnitřních obvodových stěnách hliněnou omítku a také vnitřní příčky bývají hliněné.

Vzhled stěn jako z italských paláců - benátský štuk

Naopak noblesní štukatérská technika, pomocí které na stěnách vznikne dokonalá kopie mramoru, přišla nikoliv z chaloupek, ale z paláců. V tomto případě italských, jak napovídá název benátský štuk. Je to technika, kterou, rozhodneme-li se pro ni, raději necháme na odbornících. Její výhodou je trvanlivost, omyvatelnost a odolávání vlhkosti - takže si ji můžeme pořídit i do koupelny, nad obkládačky, ale také dokonce místo nich. Koupelna se tak stane dokonalým originálem. Výsledný dojem má nádech luxusu a také starých časů. Interiér bude jako vystřižený z renesančního italského paláce.

Jak se to dělá?

Špachtlí se nanáší na stěnu speciální tmel, čímž stěna získá reliéfní strukturu. Následně se tmel případně jemně sbrušuje a po dokonalém zaschnutí se přidá další vrstva. To už je štuk ve zvolené barvě. Do ní se přidávají další odstíny, jejich souhra bude tvořit potom výsledný efekt. V koupelně se horní vrstva opatřuje ještě voskem, který štuku dodá dokonalou voděodolnost.

V současném stavebnictví je slovem štuk označována jemná maltová směs zrnitosti do 1 mm, která se v tenké vrstvě nanáší na omítku nebo jiný podklad. Štuk je tedy povrchová vrstva - finální úprava stěny.

Další výhodou je, že benátský štuk si můžeme objednat na různé podkladové povrchy - na jakoukoliv omítku, dřevo, sádrokarton, překrýt se jím dají i podklad betonový, PVC i kovový.

Zatímco hliněné omítky se stále ještě nejčastěji využívají ve venkovských staveních, rekreačních chalupách, starých staveních všeho druhu, benátský štuk vynikne ve všech interiérech, kterým chceme dodat neobvyklý, luxusní, noblesní vzhled.

-ag-Foto: www.profimedia.cz