Díky podlahovému a stěnovému topení interiér není nijak rušen. Můžeme jej tedy zařídit bez jakéhokoliv ohledu na obvyklá topná tělesa. Prostory, kde bývají radiátory, můžeme využít k rozestavění nábytku, anebo si dovolit luxus volného prostoru.

Systémů těchto vytápění - sálavých nízkoteplotních - je mnoho, stejně tolik, jak rozmanité jsou jejich výhody.

Jaké jsou?

Jak bylo řečeno v úvodu, ušetří výrazně místo v celém bytě - nikde nepřekážejí tělesa topení, radiátory definitivně zmizí. Tudíž nemusíme nikde brát v potaz pravidlo, podle kterého nábytek nesmí stát před radiátory, což je někdy opravdu složité.

  • Nádherný pocit tepla od nohou. Nohy jsou v teple, hlava přitom není přehřátá; cítíme se příjemně, svěží.
  • Podlahové topení zaujímá velkou plochu - teplo nejde z jednoho směru. Tak je nám teplo v jakékoliv části místnosti stejně, rovnoměrně, nikoliv tak, jak jsme možná zvyklí - horko u zdroje (radiátoru, kamen), chladno na druhé straně místnosti.
  • Rovnoměrně distribuované teplo vytváří pohodu při nižší teplotě, je nám příjemně při teplotě až o 3 °C nižší než u topení klasického, což je ekonomickým přínosem. Ušetříme.
  • Podlahové vytápění nevíří prach, který se také (jako na radiátorech) nepřepaluje a nevdechujeme jej.

Dva různé systémy

Podlahové topení se podle své konstrukce rozděluje na dva typy: topení elektrické a topení teplovodní. Již z jejich názvu je zřejmé, jaké médium u nich vede teplo. V prvním případě jsou to elektrické dráty (rohož, fólie), v případě druhém potrubí s horkou vodou. Není vlastně ale tak úplně horká. Ne tak jako třeba v radiátorech ústředního topení, kde dosahuje 90 °C. V potrubí podlahového nízkoteplotního vytápění obíhá voda o teplotě cca 50 °C. Povrchová teplotou podlahy je pak asi 25 - 29 °C, ne více, což ale stačí na velmi příjemný pocit "od nohou". Teplovodní topení potřebuje více stavebních úprav, zejména proto, že topná vrstva je tady vyšší. Bude více akumulovat. Teplo v ní tedy vydrží déle po vypnutí systému.

O teplovodním podlahovém vytápěníSkládá se z plastových trubkových rozvodů, které se ukládají různými způsoby (hadovitý, spirálový) do betonáže. Obecně se doporučuje používat směsi s plastifikátorem, nejlépe strojně pokládané. Tam, kde potřebujeme ušetřit čas, můžeme použít systém vytápění s převodem tepla pomocí ocelových lamel a suchou skladbou podlahy. Systém odstraňuje časovou prodlevu způsobenou vyzráváním betonu, čímž urychluje výstavbu. Voda je ohřívána pomocí plynového nebo elektrického kotle.

Elektrické podlahové vytápění spočívá v uložení topných rohoží nebo fólií či kabelů pod podlahu - buď přímo pod krytinu, nebo se ještě překryjí stěrkou, mazaninou a podobně. Topná část podlahy je nižší, topení lze rychleji namontovat. Využívá se do menších interiérů a také jako doplnění dalšího, primárního topení - elektrického nebo jakéhokoliv jiného. Elektrické podlahové topení neakumuluje tak jako teplovodní, teplo vydrží kratší dobu. Je to tedy systém operativnější, kdy si během roku můžeme rychle přitopit v předsíni nebo koupelně...

O elektrickém podlahovém topeníKabely jsou od výrobce uchyceny do speciálních rohoží, které se snadno a rychle pokládají pod podlahovou krytinu. Systém je snáze regulovatelný a náběh teplotní křivky rychlejší.

V podlaze i ve stěnách

Podlahové topení se dá kombinovat se stěnovým. Jeho systém (velmi jemné potrubí) se zabuduje přímo pod omítku nebo je ještě vložen mezi sádrovláknité desky. Stěna sama je potom velkoplošným topným tělesem. Opět - jako u topení podlahového - nastává naše tepelná pohoda při nižších teplotách, což nám zase přináší úspory za vytápění.

-ag-Foto: www.profimedia.cz