Zatímco nabídka v oblasti pasivních domů na klíč v tuzemsku je dosud velmi skromná, v oblasti nízkoenergetických domů se doslova „roztrhl pytel“. Stačí zadat klíčové slovo do internetových vyhledávačů, a objeví se desítky firem, které realizují nízkoenergetické domy. Nabízí se otázka: jsme na tom skutečně tak dobře? Nekupuje stavebník zajíce v pytli?

Co je základZákladní a velmi užitečnou pomůckou pro posouzení podmínek, které musí být pro naplnění standardu nízkoenergetické stavby splněny, je technická norma ČSN 73 05 40 - 2 Tepelná ochrana budov, kde se v informativní příloze uvádí: „...Základem návrhu je vyváženost všech složek ovlivňujících energetickou bilanci budovy. Dosaženou nízkou potřebu tepla na vytápění, díky vhodnému koncepčnímu i detailnímu stavebnímu řešení, je zpravidla možné s výhodou kombinovat vhodným uplatněním soustav využívajících v různé míře obnovitelných zdrojů energie. Velmi nízká energetická náročnost by měla být zároveň zajištěna v celém životním cyklu budovy.“ Pro jednotlivé konstrukce nízkoenergetického domu platí, že musí splňovat alespoň doporučené normové hodnoty součinitele prostupu tepla dle ČSN 73 05 40 - 2.

Další zásadou je správné umístění stavby na pozemku. Ideální situování je u severní a východní hranice parcely tak, aby jižní a případně i západní průčelí bylo plně přístupné a vystavené solárním ziskům. Problémem je, že drtivá většina územních plánů nepředpokládá realizaci energeticky úsporných domů a v řadě případů je toto situování již z principu vyloučeno například stanovením formálních uličních či zastavovacích čar.

Nač je třeba myslet při projektování Pro vlastní tvorbu projektu, respektive realizaci domu platí, že cílem je co nejkompaktnější, jednoduchý tvar stavby bez zbytečných výstupků, tedy co nejmenší povrch pláště vůči obestavěnému objemu. Z tohoto pohledu ideální koule je nerealizovatelná, krychle dispozičně nepraktická. Ustálená podoba je ve formě ležatého kvádru delší stranou orientovaného k jihu.

Dispozice je tepelně zónována ve vztahu ke světovým stranám. Obytné místnosti jsou orientovány na osluněné strany, vstupní partie, komunikace, šatny a úložné prostory na stranu odvrácenou. „Mokré“ provozy jsou soustředěny nad sebou, pokud možno na jednu stoupačku.

Ochlazovaná obálka domu musí být vybavena dostatečnou vrstvou tepelné izolace s eliminací obvyklých tepelných mostů. Ve stěnách v závislosti na technologii a skladbě je aplikováno asi 200 - 250 mm, v střešní konstrukci pak 300 - 350 mm tepelné izolace. Předpokladem správného řešení je zpracování „knihy konstrukčních detailů“ alespoň v měřítku 1:10 a zapojení specialisty na tepelnou techniku již v úrovni studie.

Důležitý je podíl plochy oken ku ochlazované obálce domu. Až 40 procent tepelných ztrát je realizováno výplněmi otvorů. Plochou oken neplýtváme, pro normové oslunění a osvětlení stačí obvykle u obytné místnosti poměr 1:6. Velikost oken optimalizujeme vůči světovým stranám. Redukujeme otevíravé části s přihlédnutím k čistitelnosti oken. Klíčové je správné zabudování do konstrukce obvodového pláště, poloha oken vůči tepelné obálce a technologická kázeň včetně možnosti dilatace a součinitel prostupu tepla oken 1,1 W/m2K1 nebo lepší (tedy nižší). Vzduchotěsnost rozhoduje Nízkoenergetický dům musí být pokud možno vzduchotěsný. (I obvyklé ventilační průduchy pro kuchyňskou digestoř, spíž, krb nebo garáž způsobují dramatické tepelné ztráty.) Požadavek vzduchotěsnosti splňuje u zděných konstrukcí oboustranně omítané zdivo, u ostatních konstrukcí správně navržená a provedená parozábrana.

Požadovaná vzduchotěsnost je v rozporu s požadavkem hygienicky nezbytné výměny vzduchu. Obvyklým řešením je nucený systém větrání s rekuperací, doplněný zemním výměníkem. Tradiční otopná soustava je stále častěji nahrazována teplovzdušným větráním a vytápěním s doplňkovým solárním ohřevem. Alternativním zdrojem čerstvého vzduchu je zemní výměník, který v zimě zajišťuje předehřev a v létě chlazení interiéru. Klíčovým nástrojem ke kontrole kvality stavby nízkoenergetického domu je důsledný autorský a technický dozor projektanta. Prověření vzduchotěsnosti je možné standardním blower - door testem. Prvotní indikací problematických míst z hlediska úniků tepla může být již po dokončení stavby snímání termovizní kamerou nebo bezdotykovým infračerveným teploměrem.

Přirozeně, že výše uvedené zásady nelze chápat jako dogma. Při koncipování nízkoenergetického domu je třeba vycházet zejména z kvalit pozemku a jeho okolí. Není důvod nenavrhnout rozsáhlá prosklení, třeba i na sever, je-li tím směrem zajímavý výhled. Musíme si však tohoto „prohřešku“ být vědomi a kompenzovat ho poučeně posílením jiných vlastností domu.

Nízkoenergetický, nebo pasivní? Všechna kritéria platná pro nízkoenergetické stavby musí splňovat také domy pasivní, které však mají ještě více posílenou tepelnou obálku. Hodnoty součinitelů prostupu tepla obvodových konstrukcí nemají překračovat hodnotu 0,15 W/m2K1, okna mají mít výsledný součinitel prostupu tepla maximálně 0,8 W/m2K1. Obvykle jsou zasklena trojsklem nebo navržena jako špaletová.

Ve stěnách je v závislosti na technologii aplikováno asi 300 - 400 mm, ve střešní konstrukci 500 - 600 mm tepelné izolace. U takto kvalitně zateplených domů začínají hrát mimořádně významnou roli vnitřní tepelné zisky (například svíčka 30 W, žárovka 100 W, člověk 100 W, stolní PC 150 W). Další teplo generuje lednička, myčka, pračka...

Roční plošná měrná potřeba tepla na vytápění nepřesahuje u pasivního domu 15 kWh/(m2a). Takto nízkou energetickou potřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé otopné soustavy pouze systémem nuceného větrání s účinnou rekuperací tepla (vyšší než 75 %) z odváděného vzduchu a malým zařízením pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot. Celková roční měrná potřeba tepla primární energie nemá být vyšší než 120 kWh/(m2a). (Primární energie je taková, kterou je třeba uvolnit při energetické přeměně v místě zdroje.)

Pasivní dům musí být prakticky vzduchotěsný, a to po celou dobu životnosti stavby (celková neprůvzdušnost n50 V pasivním domě je žádoucí používat pouze vysoce úsporné elektrospotřebiče, čímž lze snížit spotřebu elektrické energie až o 50 procent. To znamená spotřebiče označené na energetickém štítku písmenem „A“.

Proč zvolit pasivní dům Většina stavebníků považuje za prioritu pořizovací náklady, náklady na provoz je příliš nezajímají. Chyba! Stavebníci by naopak měli začít uvažovat více do budoucna - energie bude už jen dražší, a stavět „normálně“ je jistou zárukou budoucích vysokých nákladů na provoz nemovitosti. Neměli by se tedy ptát na návratnost, která se kvůli neodhadnutelným cenám energie určuje obtížně. Jistě je násobně nižší než životnost stavby. Vyšší počáteční investice se ale stavebníkovi, díky provozním úsporám a zejména kvalitě bydlení, rychle vrátí.

-Dům a zahrada 2/2007, Ing. arch. Josef Smola-Foto: JRD, Dennert Massivhaus, Pasivni domy 2007