Kolem sebe vidíme různá krásná, neobvyklá schodiště odvážných tvarů, jejichž nabídka se rozšířila přímo neuvěřitelně. Všude čteme v souvislosti se schodišti v nových rodinných domech (a nejen tam, i v komerčních prostorách) především jako o výtvarném prvku, estetickém kontrapunktu, výrazném solitéru, perle interiéru a podobně. To všechno může být pravda. A ještě je tady jedna věc – v extrémních případech jako by se vůbec zapomínalo, že se po něm - odtud také jeho jméno - ještě také mimochodem chodí.

Příliš velký důraz je obecně v poslední době kladen na vizuální stránku schodiště. V pozadí je trochu praktická stránka každodenního života, která ale brzy po zabydlení nabude vrchu. Schody se pak už v domě většinou neobdivují, nýbrž se po nich chodí. Nahoru a zase dolů, několikrát denně. Že po něm chodí senioři, děti, návštěvy, že po něm chodíme třeba také nejen nalehko, ale i nepoeticky s košem plným prádla do šatny nebo ložnice v patře, že děti po nich tahají těžké školní tašky do svého pokoje. Důležitá je tady potom už zejména vysoká bezpečnost a pohodlí. Schodiště je také významným distributorem tepla. Jak známo, teplo stoupá vzhůru a jestliže ho postavíme do obytného prostoru a dole si pěkně příjemně zatopíme – teplo nám stejně pěkně odejde nad schody.

Kam umístit schodiště v novém rodinném domě? Navštívíme-li stavební firmu, která nabízí hotové projekty domů, a zalistujeme-li katalogem, je to všude podobné: většinou je schodiště umístěno v otevřeném obytném prostoru. Méně pak už v prostoru komunikačním – v hale či předsíni. A tak, pokud máme zájem o „katalogový“ dům a chceme schodiště v předsíni, často je nutné se vyhlédnutého projektu vzdát. Jiné je to samozřejmě u domu, jehož projekt zadáme architektovi.

Jaké jsou výhody a nevýhody dvou rozdílných řešení? Schodiště v obývacím prostoru dává opravdu vyniknout své kráse, estetické hodnotě, nápaditosti. Z křesla se na něj můžeme zálibně dívat stejně jako na obraz vedle na zdi. Dotváří svým stylem celý otevřený prostor. Nevadí tady tehdy, když je provoz v bytě či domě po většinu času zanedbatelný, pokud domácnost tvoří jeden nebo dva členové. Jiná situace ovšem nastává u velkých rodin, případně s častými návštěvami. A ve větším domě s více ložnicemi, dětskými pokoji a třeba ještě pracovnou a ateliérem v patře. To se potom ze schodiště stává dálnice a obytný prostor se mění ve vysloveně komunikační. Odpočívající členy rodiny ruší hluk neustálého přecházení ostatních.

Schodiště v předsíni je naopak zavřeno „do soukromí“, je tak trochu zastrčené, není na očích ani „na uších“. Tím, že je většinou sevřeno stěnami, velmi obecně se dá říci, že bývá bezpečnější – možná i protože víceméně rezignovalo na výraznou krásu. (Bezpečnost je ale kapitola sama o sobě - stanovují ji technické normy, které není radno obcházet.)

Schodiště v obývací části: Výhoda: schodiště jako zdůrazněný solitér, viditelná estetická hodnota této stavební konstrukce.

Nevýhoda: odvádění tepla vzhůru, zvýšená hlučnost, provoz ve větší místnosti se stahuje do obývacího prostoru, který se tak stává převážně prostorem komunikačním.

Schodiště v předsíni, hale, zádveří: získáme oddělený komunikační prostor při zachování klidu v obytné části. Ekonomičtější řešení, protože předsíň či hala se většinou vytápí jen na 10 - 15 °C (místo 19 - 23 °C v obývacím prostoru), neztrácí se bezúčelně tolik tepla do nevyužívaného prostoru nad schodištěm.

-ag- Foto: http://www.profimedia.cz/