Je tvrdý, a díky tomu také odolný, nenasákavý, a proto mrazuvzdorný, má atraktivní vzhled. I dnes se proto nabízí jeho technické i designové využití.

Díky své tvrdosti je čedič velmi těžce obrobitelný, v dřívějších dobách proto nebyl využíván příliš často. V závislosti na ložisku byl lámán na sloupky nebo desky, a dále řezán. Větší možnosti využití tohoto materiálu přineslo až dvacáté století s rozvojem technologií petrurgické výroby - tedy tavení a odlévání hornin. Čedič pak našel své uplatnění nejen ve své přírodní podobě, ale současně i ve formě nejrůznějších odlitků. Se stoupajícím využíváním průmyslových materiálů, prvků a detailů v interiérech obytných domů se rozšířilo použití čediče i v této oblasti.

Tavení a rozvlákňování

Tavený čedič si zachovává své dobré vlastnosti, navíc odolává agresivním chemikáliím, nejrůznějšímu znečištění, snadno se udržuje. Je odolný také vůči mechanickému namáhání, tlaku, otěru i mrazu. Vyrábí se z něho proto nejrůznější tvarované odlitky, nejčastěji potrubí pro vedení surovin především v chemických provozech. Ovšem čedič je také skvělý tepelný vodič a má schopnost akumulovat teplo, využívá se tedy i pro zabudování teplovodního či elektrického podlahového topení. V rozvlákněné podobě je jednou z nejčastěji využívaných tepelných izolací, takzvanou kamennou vlnou.

Pokud jde o designové využití, je dnes možné vybrat si z široké škály interiérových i exteriérových dlažeb z taveného čediče. Pro jeho výborné vlastnosti ho lze použít v podstatě kdekoliv. S výhodou se uplatní na zahradě jako dlažba s protiskluzovou úpravou, případně leštěný v interiéru. Z přetaveného materiálu je možno vyrábět různorodé tvary. Výjimkou nejsou ani tvarově neobvyklé čedičové dlaždice, jichž je využíváno při zařizování exkluzivních interiérů či v zahradní architektuře.

Čedičovou dlažbu je možné pokládat zcela stejným způsobem jako dlažbu keramickou, vždy je však třeba mít na paměti její vyšší tepelnou roztažnost, a při pokládání nechávat přibližně dvojnásobné spáry, než je obvyklé.

Dlažba z čediče

Prvotním a zatím stále nejrozšířenějším využitím tavené čedičové dlažby jsou chemické průmyslové provozy, hutě, pivovary, autoopravny či logistické a expedičních haly, a to především z důvodu vysoké odolnosti vůči nejrůznějšímu mechanickému, chemickému i dalšímu namáhání. Lámanou dlažbu lze pak použít v exteriéru i v interiéru obytných budov, a to buď v neopracované podobě, nebo upravenou.

Neopracovaná dlažba má nepravidelné tvary z přirozeně deskovitě odlučného čediče.

Povrch čediče neklouže, často je proto využíván v mokrých průmyslových provozech i jako protiskluzová dlažba v exteriéru - například na chodnících či dláždění venkovních teras... Ve venkovním prostředí se dále hodí i pro obkládání vertikálních ploch - soklů budov, klimaticky namáhaných částí staveb nebo jako zpevnění orámování oken či dveří. V zahradách se používají čedičové kameny jako šlapáky a podobně.

Přednosti čedičové dlažby:

  • velmi atraktivní vzhled
  • nenasákavost
  • otěruvzdornost a mrazuvzdornost
  • vysoká pevnost v tlaku
  • chemická odolnost
  • barevná a tvarová stálost
  • vynikající odolnost proti povětrnostním vlivům

Čedič je často prezentován jako ekologický materiál, což je dáno jeho přírodním původem. Je bezesporu materiálem s mnoha výhodami, při jeho využívání je však třeba mít na paměti i nepříznivé okolnosti s ním spojené. Těžba čediče, lámaného výhradně v povrchových ložiscích, je vždy hrubým a nenávratným zásahem do krajiny. Navíc tavení tohoto druhu kamene je energeticky vysoce náročné, což zatěžuje přírodní prostředí i druhotně. Čedič by proto měl být více než jiné materiály využíván s rozmyslem, při jeho využívání by vždy měly mít přednost praktické vlastnosti před estetickými.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz, Stone Trade